Já a má Lu

Já a má Lu

Místo narození: Praha

Místo nynějšího žití: Kdesi v ČR. Myslím, že Mělník, ale je to různý. :-)

Datum narození: 8.9.1985 No jo, věčnej panic, tak se smějte lidi, jen do toho. :-D

Stav: Zeptejte se mé milované Lu, mé Dívky od koní. :-))

Povaha: Jak kdy, jak kde, jak s kým. Ale prej jsem beznadějnej romantik. :-D Já, to tak... :-D

Koníčky: Vandry!!! Kytara, zpěv (muzika všeobecně), psaní textů, pes, pak práce, práce, zas jen práce a práce...

Cíle: Úspěch v práci, šťastná rodina a malinkej domek, s malou zahrádkou ale hlavně ne ve městě.

T.O. Toulavé křusky www.toulavykrusky.jex.cz

Kovařina... Samo o sobě, to slovo dost říká. Většina lidí, si pod tím hned představí statného, zašpiněného, vousatého muže, s velkým kladivem v ruce, se kterým usilovně bije do kusu rozžaveného železa a z něj cosi tvoří.
Jako náctiletý, jsem chodil pomáhat do kovárny k mému známému. Tahle práce se mi vždycky líbila. Později jsem si dělal i své věci, které jsem ovšem pokaždé rozdal. Většinou mé nevlastní sestře Pavle.
Kovařina je těžká a náročná práce, práce s ohněm, kovem, pýlí a určitým citem. Je to práce, do které jsem pokaždé vykoval i kousek svého srdce. Koval jsem svícny, růže, ornamenty, ale třeba i brány, nože a listy vína. Jediné, co mi zůstalo jsou dva listy vína, které si nechám jako vzpomínku na doby, které jsem v kovárně u výhně trávil.

Historie kování

Kovařina byla součástí alchymie, ale přesný vznik, kdy se k ní začalo přicházet, se dnes jen těžko dozvíme.
Víme ovšem, že kováři, sídlili na různých hradištích, vesnicích i samotách. Kovárny bývali obyčejné chalupy, ale uvnitř byly hluboko vyhloubené do země. Výheň, byla též vyhloubená díra v zemi, nebo byla postavená z jílu. Topilo se v nich dřevěným uhlím a správná teplota pro rozžhavení kovů, se získávala pomocí velkých měchů. U výhně, byl velký špalek, na něm kovadlina a nádoba s vodou, ve které se ochlazovaly kleště a výrobky. Hlavními nástroji tehdejší doby, byly tedy pouze kleště, kovadlina a kladivo. Železo v té době, bylo velice drahé a tak se překovávali staré věci a tudíž ani kousek nepřišel na zmar. Železo se používalo od výroby hřebíků, až po výrobu mečů, podkov pro koně... Zkrátka všeho. Nejdůležitejším nástrojem ve výrobě, býval s největší pravděpodobností nůž. Jelikož měl mnohostranné využití. Nůž byl celý železný, s kovářsky navařenou čepelí. Ostří, se brousilo podobně, jako dnes na brusce, na rotujícím kameni. Kovářské svařování, (které se používá dodnes) byl mimo nýtování jediný způsob, jak spojit dva kusy železa v jeden. Stejně jako dnes, se museli dva kusy při svařování ohřát a pak ranami kladivem svařit dohromady. Na ochranu proti korozy, se svařované železo, obalovalo křemičitým pískem a postup se několikrát opakoval, dokud se ve řádně nesvařilo.
Vrcholem kovářského umění, byla však Damascénská ocel, což je materiál, skládající se i s tisíců vrstev tenkých plátků ocele, které jsou jak jinak, než kovářsky svařeny. Tímto způsobem, se dosáhlo velice houževnatého, pevného a tvrdého materiálu, který se používal k výrobě mečů, nožů a jiných zbraní.
Historie kování, je mnohem širší, než zde popisuji, ale ode mě to bude asi vše, co o historii kovářství vím, ještě z doby, kdy jsem byl přijat na uměleckého kováře v Praze, což jsem bohužel nakonec musel opustit. Avšak navždy zůstanu u mého snu, že jednou budu mít vlastní kovárnu, kam budu chodit relaxovat k výhni, spékat dva kusy železa v jeden a pak něco tvořit...

A až teď v tomhle roce 2011, jsem se opět začal vracet do dílny. Za pár dnů jedu pro výheň a můj sen, který mě drží od mala, se mi konečně splní.
Dokonce zvažuji, že založím živnost a zůstanu žít, svým snem. Kdyby někdo měl o něco zájem - svícny, lampy, dekorace, branky, nábytek... Tak mi pište na mail jecmen1985@seznam.cz. Nějaké fotografie mých posledních prací (kovotepeckých) naleznete na rajčeti http://jecmenovo.rajce.idnes.cz/Kovotepecke_prace/

Líbí se Vám tyto stránky?

Ano, líbí (422 | 89%)


www.kov.huu.cz
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one