Já a má Lu

Já a má Lu

Místo narození: Praha

Místo nynějšího žití: Kdesi v ČR. Myslím, že Mělník, ale je to různý. :-)

Datum narození: 8.9.1985 No jo, věčnej panic, tak se smějte lidi, jen do toho. :-D

Stav: Zeptejte se mé milované Lu, mé Dívky od koní. :-))

Povaha: Jak kdy, jak kde, jak s kým. Ale prej jsem beznadějnej romantik. :-D Já, to tak... :-D

Koníčky: Vandry!!! Kytara, zpěv (muzika všeobecně), psaní textů, pes, pak práce, práce, zas jen práce a práce...

Cíle: Úspěch v práci, šťastná rodina a malinkej domek, s malou zahrádkou ale hlavně ne ve městě.

T.O. Toulavé křusky www.toulavykrusky.jex.cz

Ahoj!
Tak jsem si naplánoval vandřík.. Je fajn počasí, předpověd na celý týden byla sice děsivá, ale mě neodradila.
Plánoval jsem to zhruba takhle:
Mělník - Hvězdonice vlakem. Pak do Poddubí a odtud pěšky až do Havlíčkova Brodu. Odtud na Želiv, dál na Pelhřimov a Jindřichův hradec.. Pak už jen na Českou Kanadu a zpět celé vlakem.

Ale dopadlo to nakonec takhle:
Vlakem na Humpolec, pěšky do Želiva, přenocoval jsem a vyrazil na Červenou Řečici, pak na Pelhřimov. To celé jsem šel pěšky.
Z Pelhřimova vlakem do Jindřichova Hradce, kde mě čekali známí už na nádraží a odvezli si mě do Číměře. Odtud jsem pak druhý den šel pěšky na hrad Landštejn a procházku po jeho okolí. Cestou zpět jsem šel z Číměře přes les České Kanady, do Kačleh a odtud do Jindřichova hradce. Pak Hvězdonice vlakem a šourem na Sázavu do Poddubí...
Tak a teď něco z mých zápisků do cancáku...
Den první 20.červenec
Časně ráno, jsem vyrazil z Mělníka na vlak,který jsem stihl jen tak tak. Protože jsem si balil věci jen půl hodiny, před jeho odjezdem.
Cestou jsem u nádraží ještě potkal Karla a málem mě nepoznal. :-D Prohodil jen: "Ty jezdíš na vandry jo? Jéžkovo voko, jasně že jezdím, já jezdím odjakživa přece...." Jak tohle mohl jen vypustit z jeho úst, plic, jazyka nebo čehokoli dalšího...
No nic.. Vlaky byly klidné, s perfektně navazujícími přestupy, takže jsem do Humpolece dorazil za asi 3 hoďky a pár minut.
Docela to pálí a já si musím vystačit jen s jednou neperlivou vodou po skoro celý den.
Můj směr, je jasný - Želiv!
Což je pro mě taková spíš už nostalgie. Dál pak budu své kroky směřovat směrem na Jindřichohradecko, odkud pofrčím na Českou Kanadu.
To je vlastně už skoro za humny. Ale zpět k Želivu...
Z Humpolce jdu pěšky, stop nefunguje. Možná je to tím, že mám v obličeji 4 příšerný bradavice.. Kecám, jelo jen pár aut.. ;-) Ale šíleně to peče a silnice, je taky děsně rozpálená. Jakmile jsem dorazil, obcházím všechny mé známé, co mě znají od mala a se všemi tak nějak vždycky poklábosím. V tábořišti nikdo známý už není. Jen dva stany, plné cizých lidí.
A hospoda tu už taky nefunguje, takže jsem nechal věci na verandě před zavřenou hospodou a šel se mrknout do lesa, který má své neobyčejné kouzlo. Nastává večer a já se vracím pro věci a jdu tedy za Milanem, se kterým jsem byl domluvený že si se mnou možná přijde zahrát.
Ovšem nepřišel. Za to ale přišel jiný Milan a tak se stejně hrálo a zpívalo. Kolem první hodiny ranní přestávám a odebírám se do svého lože do přírody. Zítra mě čeká trochu větší tůra než dnes. Může se to zdát krátký, ale vemte si že mám v ruce kytaru, ve furtále velkou petku s pitím a přes rameno, mám hozený provaz, který mi nese dvě celty, spacák, nějaké to oblečení a jídlo. Toť vše z dnešního dne.
Mimochodem... Dnes krásně září hvězdy. Snad ještě nikdy jsem neviděl tolik poseté nebe hvězdami, které se zdají být skoro na dlani.

A teď 21. července
Dnes jsem poněkud zaspal.. Normálně vstávám celkem brzy, tak kolem sedmé nejpozději. Dneska jsem to ale trochu protáhl asi do devíti. Ještě jsem tedy dal první dýmový váleček zvaný cigareta a šel jsem se loučit s pár místními co znám. Jenže se to trochu protáhlo a já vycházím až těsně před 13:00. Navíc pálí šíleně ostrý slunce a mě do zad nevane ani nejslabší náznak vánku. Jdu kolem Kocandy, přes řeku Trnávku a mířím směrem k přehradě Trnávce. Beru to lesem, po jejím okraji, kde potkávám celkem sympatického chlápka, který se chtěl očividně bavit. Ale já ani ne. :-D Takže hned jak to šlo jsem fofroval od něj co nejdál... Po cestě zjištuji že jsem nedoplnil pitné zásoby a tak se stavuju asi 1km před Červenou Řečicí v jednom kempu a dosedám ke stolu s jedním malým pivkem. Ale chlápek vedle u stolu si dal bramborák a já na něj dostal děsnou chuť, takže jsem si dal taky a k tomu ještě jedno prťavý chlazený. Po výměnách několika slov s pánem od vedle zjišťujeme, že jsme bývali skoro sousedi, když jsme ještě bydleli v Praze. No nic, dorážím do Červené Řečice a jdu omrknout kostel Máří Magdalény. Sice malebný, ale moc hezký. Zdejší zámek jsem nenavštívil, jelikož, návštěvy se musí předem telefonicky domluvit. Ale myslím, že jsem o moc nepřišel, protože z venku to je jen zchátralá ruina. Ani zřícenina, ani zámek... všude kolem vysoká tráva, poznamenaná léty neúdržby, bez a podobně.. No nic frčím do Pelhřimova.. Krátím si cestu přes pole a asi tak 10, 15 metrů přede mnou, vyskočí z obilí srnka. tý jo sem si řek, to byl kousek.. Jdu dál a po několika metrech, těsně u mě vyskočil ještě srnec a málem do mě vrazil. Od teď už tedy žádné zkratky přes pole. Je už na mě pomalu znát únava, bolavé nohy, otlačené rameno a pálící slunce mi moc nepřidává. Dorazil jsem na vlakáč v Pelhřimově a kupuji jízdenku na vlak. Výpravčí byl velice příjemný a ochotně mi vyhledával nejlepší spoj do Jindřichova Hradce. Asi taky pro to, že se tam sám nudil.. :-) Ale i tak jsem musel hodinu a půl čekat na spoj v Horní cerekvy.
Je právě 18:15 a mě přijíždí můj vlak.
Po vstupu z vlaku a krátkém hledání malebné nádražní hospůdky, do které když jsem vstoupil, ztichla celá hospoda... Do teď nevím proč, ale asi proto, že mám ty 4 děsný bradavice na obličeji... (Zas kecám) :-D No nic, dal jsem si kafčo, a jedno chlazený Pelhřimovský pivko.
Ve 20:50, dorážím do Hradce, kde mě má čekat Lucka. Tak koukám, kde je, nikde nikdo. Pak ke mě přichází takovej chlap, s nataženou rukou a povídá: "Ahoj, ty jsi Pavel viď? Já jsem Lucky manžel mám tě vyzvednout, ještě ale musíme pro hořčici." Po uprutném hledání hořčice jsme jeli do Číměře. Tady mě čekal veliký (5 lidí) uvítací zástup. Petr, Hanka, Lucka a Tereza. Tak jsme celý večer povídali, popíjeli pivko, grilovali a pak došlo i na domácí slivovici od Hanky a Petra. Nakonec se i zpívalo a to bych to nebyl já, aby mi po chvilce nerupla struna, fájn, to se zmákne, ta tak nechybí.. Jo, jenže já jsem prostě Ječmen! :-D Prdla mi druhá! Tak sem musel nakonec měnit všechny, páč na kytaře jsem měl desítky a náhradní jen třináctky. Tak kolem druhé se to všechno rozpadlo i František šel na kutě jen já s Lucií jsme ještě asi 20 minut klábosily. Pak jsem šel chrnět pod hvězdy. Nebe bylo stejně krásné jako předchozí den.

A ono to letí.. 22.červenec
Probral jsem se po deváté.Poklidil si věci a uložil na domluvené místo abych je netahal s sebou. Můj směr je Landštejn. Ještě jsem se stihl rozloučit s Františkem a razím. Landštej je asi jen 20km odtud a bez zátěže se jde mnohem lépe. Jenže jsem musel odbočit do první vesničky, abych dobral tekutiny na cestu. Ještě jsem tady dal kafčo v hospodě Ve mlýně, kde panovala víc než domácí atmosféra. Postarší paní za barem a její vnučka, byly zvědavé odkud, kam, odkdy a proč mířím, takže jsem musel dát ještě limču. Nakonec mi ještě udělala na cestu pití které mi darovala. Cesta je báječná, ale slunce pálí stejně jako předchozí dny, možná ještě víc. Je tady spousta jezírek a jezer. Když vidím tabulku Landštejn, nemám ještě vyhráno, musím úplně nahoru, k hradu. Je to šíleně dlouhý kopec a já funím a odpočívám jak nejmíň to jde. Ale ono to nejde. :-D Tak jsem prostě vyfuněl, přičemž mi funění pomáhalo jako hnací trysky. Hned jsem se vrhnul na prohlídku hradu. Tedy jeho pozůstatků. Je to krásné a já si vychutnávám každý dotek mé ruky hladící staré kamení, přičemž mi nabíhá trochu husí kůže. Ale je tu přenádherné okolí. Lesy a jezero, dodávají krásnou dobovou atmosféru a při troše fantazie, si člověk představuje co se zde asi tak vše odehrávalo. Jak se stavělo, veselilo, nebo naopak válčilo. Prohlídku jsem si protáhl asi na hoďku a půl, možná víc a ještě jsem šel na dravé ptáky.
Tady mi padl do oka orel skalní a výr velký. Nádherné opeřené stvoření byl i orel stepní.
Přeci jen jsem byl po dlouhé cestě vyčerpán a šel jsem zjistit bus do Číměře. Jede až za hoďku a něco, tak jdu do lesa mrknout na zdejší okolí.
Je tady tolik hříbků, že bych za půl hodiny, natrhal velký koš na houby. Když jsem se prodíral křoviskem, uslyším podivné chrápání. Rozhlížím se ale nikde nikdo.. Ježek. Tak si jen tak v poklidu stínu chrupkal a tak jsem využil příležitosti a chvíli jsem ho hladil po čumáčku. Vždycky se jen tak zakřenil. To asi pro to, že mám místo prstů nůžky, jako Střihoruký Eduard (zas kecám). :-D No nic, jdu na bus. Končí ale jen v Nové Bystřici, takže beru zbytek šourem. Pak jsme jen do večera klábosili s Františkem a Luckou a kolem desáté zabodli a šli na kutě. Dnes možná bude bouřka v dáli se blýská.

Fíha... 23. červenec
Tak na bouřku včera nedošlo. V noci jen chviličku poprchávalo. Vstávám kolem sedmé a jdu si koupit něco na zub a na obhlídku pro změnu zdejšího okolí. Kdyby to šlo, zůstal bych tady. Klidně i v lesích. Jsou nádherné. Vracím se po deváté a hned zapisuji všechny poznatky do cancáku. Ranní vycházka byla krásná. Až na hejna mostkytů, prahnoucích po mé krvi. Nevím, co jim na mě tak chutná... :-D Dnes jedu na Sázavu, takže se loučím s mými přátely a razím přes Českou Kanadu lesem, kolem Kačležského rybníka, do kačleh a odtud do Jindřichova Hradce na mašinu. Ovšem trefil jsem tak trochu zázrakem. Naposledy jsem se do mapy díval ještě na Landštejně a musel jsem si vše pamatovat. Vlak mi jede zase až za hodinu, tak hledám kde bych poslal pohled z České Kanady mému bráchovi. Můj cíl, jsou nyní Hvězdonice!
Mezi čekáním jsem si krátil čas povídáním s pánem z trafiky na nádraží, o mých cestách. Rozebrali jsme odkud jsem, kde jsem byl, kam mířím, od kud jdu, odkud se už jen plazím a ve kterých místech asi tak už padám na tlamu. Nakonec ještě než jsem odešel, mi daroval mapky Jindřichohradecka a Jižních Čech.
Vlak má zpoždění, ale co, nechvátám. Sedím a zapisuji dnešní den.
Přestupuji ve Veselí nad Lužnicí a mě přepadl první vážnější splýn z návratu, když jsem spatřil první paneláky. Je právě 15:57 a stavíme v Táboře. Sem se musím taky někdy mrknout. Je to krásné město. Ale nádraží je tady nic moc. Moc moderní na můj vkus.
Teď se už moc těším na Sázavu. Těším se na kluky. Ale nejradši bych dojel domů, vzal psa a vypad na další týden, měsíc, klidně i rok...
Místa kam jsem už aspoň jednou zamířil a mířím znovu, tak jezdím kvůli přátelům. Spíš taková vzpomínková návštěva. Vždycky kecáme o tom co jsme zažili a podobně. Mě osobně je nejlíp v lese. Člověk zapomene na stereotipní dny, na starosti, na práci (pokud vám ovšem stokrát nevolají na vandr ze stavby jako mě), městský shon a tak.
Přestup v Čerčanech byl děsný. Je to tady celý rozkopaný a já málem ani nenašel nástupiště, odkud vyjíždí můj vlak.
Navíc je hrozný dusno a nedá se skoro ani dýchat. Už teď čekám nějakou buřinu.
Když můj vlak staví ve Hvězdonicích, s úlevou vystupuju, páč malinká okýnka moc vzduchu nevýřili a kdo v tom vlaku seděl, tak z něj doslova čůral pot.
Mám to ještě asi 3km do Poddubí. Cestou přes lávku, vedoucí přes řeku sázavu se zdravíme s vodáky. Co krok, to kapka potu. U vodácké hospody, si říkám, že se radši schovám, protože už sem cítil, že to přijde. A taky že jo. Zalezu do hospody a v tu ránu šílená průtrž mračen a silný vítr. Tak silný, že praštil dveřma ve kterých bylo sklo s takovou tou drátěnou mřížkou a to prasklo. Tak silný že shodil strom na chatu... Za chvíli je po všem a já mohu dojít těch asi 500 metrů do mého cíle. Známý tam už nebyli. Odjeli pár dnů přede mnou, jak jsem se dozvěděl. Ale dal jsem se do řeči s takovým velkým (opravdu velikým) pánem. Měl mastné delší blond vlasy, asi tak na ramena, klasickej knír, velký rozlezlý zuby. Ale děsnej sympaťák. Jmenoval se také Pavel, jako já a znali jsme všechny místa, kde jsme oba byly. A že jich je požehnaně. když se mě zeptal kolik mi je, a já odpověděl, tak jen vykulil oči.. Nechápal jsem proč.. :-D Pak mě požádal jestli nemám trsátko navíc, tak jsem vyhověl jen tak na půl. Mám už jen 0:46mm a to je jak bahno v ruce. Ale zas lepší než nic. Říká že jsme tady teď celkem tři co tu mají nástroj, tak že to večer spustíme.
Po následném večeru, co jsme hráli, jsem si odnesl všelijaké pocity.
Bylo to prvně co jsem s někým hrál doslova nerad. S Pavlem jsme si rozuměli perfektně, ale ten třetí, hrál spíš jen tak pro sebe, nějaký svý vybrnkávačky.. Končíme kolem první ráno a vedle u stolu sedí parta koňáků. Jedou vandr asi už týden, na koních a měníme si zážitky a hezká místa.
Pavel, mi mezitím, plní jako správnej chlap místo v mém cancáku, tak jsem zvědav, co tam bude, ale nechám si to až na ráno, ať se mám aspoň na co těšit. Zítra, mě čeká cesta domů.

Den pátý 24.červenec Návrat domů :-(
Dnes, i když jsem šel spát pozdě jsem vstal po páté. Trochu jsem v noci zmoknul, protože po předchozím vichru, jsem nechtěl spát pod stromy, spal jsem na otevřené louce. Ale byl jsem suchý.
Dávám si první cigaretu, s doprovodem ranního zpěvu našich opeřených toulavých kolegů a šumu řeky sázavy. Ale musím balit a jít. Nechci cestovat v horku. Tak balím a od řeky se mi nechce. Stoupající pára z ní a pár kachen na řece, vypadá úchvatně, stejně jako padlá kláda do vody, ve stoupající páře, vypadá parádně. Když uhýbám od sázavy, tak hned přecházím říčku mnichovku, která se do sázavy v těchhle místech vlévá a která mě bude doprovázet až do Senohrab. Nebyl jsem tu 4 roky a pomalu zapoměl na kouzlo zdejší přírody.
V srdci mám divnej splýn, když v 7:17, nastupuji v Senohrabech na vlak, co mě hodí na hlavák v Praze.
Odtud pak dál na mělník, kde bydlím.
Tak sedím ve vlaku, dívám se v dál a snažím se uložit si do paměti co nejvíc z toho všeho kolem, než vjedeme do města.
Čekání na spoj v praze, je dlouhé. Jede mi to za hodinu a čtvrt, což se celkem divím, ale to je fuk.
Jen je tady děsnej shon, stovky lidí a každej z nich někam chvátá. Kdo se toulá, nebo toulal třeba dřív, tak zná tenhle divnej splýn. Po návratu do města člověku vadí každej zvuk, i lidi kolem. Je 10:57 a já vystupuji z vlaku s krásnými vzpomínkami a stálým přemýtáním o tom, co jsem kde viděl, zažil...
Když jsem byl v Poddubí 23.července a jak jsem říkal, že mi starý tramp něco písnul do cancáku...
Tak tady je, co psal:

Poddubí
L.P. 23.7.2009
Vandr a kamarádi,je to nejhezčí, co jsem poznal. I když v jiné době.
Tobě, přeji to prožít jak to bylo dříve krásné.
Mnoho slunných vandrů a dobrých kamarádů, Tobě a všem, kdo to bude číst.
T.S. Gin

Líbí se Vám tyto stránky?

Ano, líbí (421 | 89%)


www.kov.huu.cz
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one