Já a má Lu

Já a má Lu

Místo narození: Praha

Místo nynějšího žití: Kdesi v ČR. Myslím, že Mělník, ale je to různý. :-)

Datum narození: 8.9.1985 No jo, věčnej panic, tak se smějte lidi, jen do toho. :-D

Stav: Zeptejte se mé milované Lu, mé Dívky od koní. :-))

Povaha: Jak kdy, jak kde, jak s kým. Ale prej jsem beznadějnej romantik. :-D Já, to tak... :-D

Koníčky: Vandry!!! Kytara, zpěv (muzika všeobecně), psaní textů, pes, pak práce, práce, zas jen práce a práce...

Cíle: Úspěch v práci, šťastná rodina a malinkej domek, s malou zahrádkou ale hlavně ne ve městě.

T.O. Toulavé křusky www.toulavykrusky.jex.cz

Ahoj!
Tak po nějakém čase, zas zapisuji pár řádek z mého canc bločku, abych se třeba právě i s tebou mohl podělit o své zážitky z vandrů a jejich průběhu. Rád se vracím na Kokořínsko. Mám ho za zády a navíc jsem tam tentokrát jel za Dívkou od koní, která bydlí kdesi na Kokořínsku. Takže již ted je všem jasný, že vandřík se povedl. :-) A ted tedy nahlédneme do mých stránek, psaných po tmě, v autobuse, v hospodě, na koleni u ohně. Přeji fajn počtení.
Ječmen
9.říjen
Tak ahoj!
Po několika dlouhých týdnech ve městě, opět zapisuju do Cancáku pár řádek. Na Kokořínsko jsem měl jet už minulý víkend, ale práce mi to nedovolila. Je něco před polednem, když vycházím z paneláku, stojím před ním a čekám, až pojede auto který bych stopnul. :-D První vychází soused Michal. Na chvíli zapoměl na naší sousedskou válku a po předchozí dohodě, mě ochotně odveze do Truskavny. Tam dáváme cigaretu a pak frčí do práce, na odpolední. Jdu po silnici, kolem autobusové zastávky, ale říkám si, že Dívka od koní, přeci říkala, že chodí někudy kolem koz, polní cestou. Tedy se vracím do vsi. Jdu po čichu ke kozám a jsem na polní cestě.
Štráduju si to polňačkou a vychutnávám sladkost hrušky, kterou jsem prachsprostě ukrad jedný hrušni u cesty. :-) Je ještě málo hodin a tak v Březince dávám zastávku na kafčo v místní hospůdce, kterou mi Dívka od koní, popisovala jako čekárnu u doktora. No,nemá od toho daleko. :-D Sedí tu pár místních lidí, vlastně tři lidi. Dávají si tlačenku a mě se sbíhaj sliny. Musím ji tedy též koštnout. Byla skvělá, čerstvá, vyrábí ji přímo tady a bylo to znát. Dopíjím a jdu do Šemanovic.
Paní hospodská, z Nostalgické myši, mě poznala hned, jak jsem vešel. Byl jsem tu ještě v létě s mojí kamarádkou trampkou... Na nás prý nezapoměla. Protože jsme tu hráli na kytary a zdejší kocour, tehdy kotě ještě, mi sedělo na rameni a hrálo si s třásněmi na mém klobouku. :-) Dokonce si přesně pamatuje, kde jsme seděli. Sedím tedy v Myši a čekám na Dívku od koní, Lucku. Tedy Luci. A nebo taky maličká. :-) Je to moc fajn holka a já mám trochu trému z našeho setkání.
Ale moc se těším. Dnes přespím na Konírně. Počasí nic moc, docela i fouká studený vítr. Ale mě to i za cenu nachlazení stojí, se sejít s Dívkou od koní, trochu se zatoulat a tak... I když proč bych měl nastydnout...? Spacák mám, deku pro sychr a teplou bundu taky.
Je kolem třetí, když mi pípá spíš teda bzučí sms, přes vyplé vyzvánění, že je venku před Myší. Sem vylít ven a tam stojí kousek opodál. S pejskem Maxíkem, takovým roztomilým stvořením. :-) Tak se k ní hrnu, že ji obejmu, ale ještě než na to dochází, tak Luci zašlapuju nohu do země. :-D Promiň, promiň! Povídám a obejmutí na přivítání, se hned změnilo na obejmutí jako omluva. Po uvítání jdem konečně dovnitř. Je tu pár místních, co přišli skoro hned po mě. S Dívkou od koní povídáme, smějeme se, vyprávíme... Po nějaký chvíli jeden místní člověk, sedící vedle mě, telefonuje a záhy se mě ptá, jak se jmenuju. "Pavel", povídám. Něco zažbleptal do telefonu, pak se na mě otočil a pronesl: " Máš prej něco zahrát!" Takže jsme se začali smát a já šel pro dřevěnou holku do futrálu. Trochu jsme si zahráli a zazpívali. V šest večer odcházíme s Luci i Maxíkem. Luci jde obstarat kobylku Žanetu a pro nějaký věci na spaní. Já jdu mezitím do kempu, pod převys, najít nějaký dříví na oheň. Tak chvíli bloudím lesem, ale když se setmělo, tak jsem to vzdal, protože převys v tý tmě, bych sám nenašel. Takže jsem se vrátil do Nostalgické myši, kde nám později hospodský zas nabízí jako posledně, spaní na seně. :-) Ale opět jako tenkrát, odmítáme. Je devět a Luci mě prozvání. (Nechtěl jsem ji nechat jít samotnou temnou silnicí a tak jsem ji šel naproti.) Potkáváme se asi v půlce. Cestou zpátky se stavujeme v Myši, kde jsem nechal věci. S Dívkou od koní, dopíjíme malý pivko a vyrážíme společně na Konírnu. Sice jsme se maličko zatoulali jiným směrem, ale hned se zas orientujeme a po chvíli dorážíme na místo určení. Hned rozdělávám oheň, vařím čaj a kávu. Povídáme si u ohně, pozorujíc měsíc, vykukující, skrze větve stromů, který by mimo les jistě krásně zářil. V ranních hodinách, rozestýlám celtu v listí, které je nashromážděné jako podestýlka na spaní, na studeném pískovci. Když uleháme, ještě přes Luci přehodím deku a mojí bundu, aby jí v noci nebyla zima. Je to její první noc pod širákem. Dlouho jsme jen leželi a před spaním si protáhli bránice, břišní svaly, protože vždycky někdo něco řekl a pak jsme se půl hodiny jen smáli. :-)
10.říjen
Ráno se budíme v celku brzo. Ještě ve spacákách, chvíli povídáme. Jdu pro vodu do studánky, zatím co Maličká, sbírá nějaký klacíky na oheň.
Už v noci, se trochu spustil déšť a teď nabírá na intenzitě. Tak povídáme u ohně, pak chvíli brnkám na kytaru... Taková ta klasika. Nakonec jsme začali stavět u stěny v převysu takový údolíčko. Kamenej domek, lesík, jezero, do kterého jsme vyrobily i lodičku s plachtou a s ohradou pro koně. Luci se vytáhla jako stavitel střech a já jako zedník, stavící z kamení, které mi pečlivě dolovala z písku. :-)
Asi tak ve dvě hodiny, po dešti, balíme a vyrážíme na Rozbořenku. Procházíme ji celou, do trampské knihy návštěv, se zapisujeme, pak chvíli sedíme uvnitř u stolku. Ještě vylézáme na kopec, odkud pozorujeme protější horizont, který srší nejrůznějším zabarvením stromů, ze kterých doléhají ptačí dohady. Asi o tom, kdo bude v hnízdě a kdo pod stromem.:-D Sedíme na mokrém svahu a koukáme na padající lístky ze stromů nad námi. Najednou se mihne káně.. Měli jsme prostě všecko z první ruky. Když odcházíme, ještě sbírám pohozený pytel a dole soukám do igelitky, upnuté u celt. Pokračujeme tedy dál, na Klemperku. Tady to procházíme a dokonce byla otevřená i mříž, vedoucí do jeskyně, obydlené netopýry. I když tam žádný nebyl, tak bylo podle stropu znát, že tam sídlí. Pod Klemperkou dáváme sváču, kolem jdou mladí trampové. Vlastně trampové jak řešeto.. :-D Jeden mi odpověděl místo Ahoj! Čau.. :-D A ještě jsem je musel zdravit dvakrát. Procházíme mapu, kam dál, ale nakonec se musíme vrátit do bydliště Maličké, protože musí obstarat Žanetu a její mladší setra, by nezvládla dávkování. Na rozcestí v Lucčině bydlišti, se domlouváme, že počkám ve zdejší hospůdce. Už z dálky, je vidět skrze okno ruch a z blízka je už i slyšet. Otevřu dveře, pozdravím (raděj dvakrát) a ještě než jsem se stihl rozhlédnout, kam bych se usadil, se ozvalo: "Ááá kytara, zahraj něco." Nechal jsem se přemlouvat, začal jsem se všemožně vykrucovat a sedl k prázdému stolu, že dopíšu Cancák. Po asi třech větách, mi k tomu stolu přidali židly, ať prý jdu mezi ně, ať nesedím sám. Po chvilce naléhání, jsem musel přisednout. A udělal jsem dobře. Místní lidé, jsou veselí, hned se ke mě chovají, jako by jsme se všichni znali leta a několik z nich mi hned "vynadalo", že jim vykám. :-D Vyprávím příběhy z cest třem lidem okolo mě. Pak začnem krafat o všem možném.
Je to příjemný večer, ale já se těším na Dívku od koní, která už má dorazit každou chvíli. zatím úspěšně odolávám, tomu, abych začal hrát na kytaru. Chci se nejprve domluvit s Luci, jestli nebude chtít třeba jít k ohni.
Ta se za chvíli objevuje ve dvěřích a hned ji dělají místo u našeho stolu. Dívka od koní, se hezky usmívá, tak jako vždycky. :-) Za chvíli Emil,nebo Erik.. Teď už nevím, sedící vedle mě, jestli už vyndám kytaru. Tak se tedy ptám Luci, jestli chce jít, nebo že můžu zkusit něco zahrát.
Zvítězilo: Zkusit něco zahrát.
Vytahuji tedy mojí dřevěnou holku, na kterou nikdy žádná jiná dřevěná, ani z masa a kostí nežárlí a ladím strunu po struně. Ještě před tím, jsme se ale dlouze zakoukali s Dívkou od koní do očí. :-) Začíná se hrát a občas sklízím malý aplaus od velkého publika, i když nevědí, že vlastně hraju jen pro Luci. Ale to neví vlastně ani ona. :-)
Můj občasný výpadek textu, doplňoval pán, sedící u vedlejšího stolu. Nakonec přicházejí i trampové, co jsme se zdravili u Klemperky. Spí na Rozbořence, ale ani jeden z nich nevypadá na to, že by se chtěli nějak bavit. Později toho večera, když končíme, mi krčmář dává své telefonní číslo já já jemu mé. Prý jestli bych nepřijel 14.listopadu, že se tady sejde asi pět kytar, snad i banjo a basa. Jasan, že přijedu. Bydlí tu přeci Dívka od koní a já se za ní velice rád vracím. :-)
Jako místo na nocleh, nakonec místo Kostelíčku, vítězí zase Konírna, protože na Kostelíčku, není rošt a já mám maso. Cestou berem vodu ve studánce a já nabírám i do ešusu. Do druhý ruky přibírám dříví na oheň a Luci taky bere pěknejch pár klacíků. "To sem zvědavá, kolik tý vody v tom ešusu doneseš." Povídá Maličká. "V poho sim tě..." Odvětím.
Ovšem malá cestička, je dost rozbahněná, příliš úzká, z jedné strany zarostlá kopřivami a z druhé smrčky. Do toho déšť na schůdnosti moc nepřidává. Svítím si baterkou a padááááám. :-d Z dálky je slyšet jen: "Jsi v pořádku?" Povídám "Jasněé." Jdem dál a bum po druhý! :-D Z dálky opět: "Nestalo se ti nic?" "né, v poho". Po zdolání smrčků ještě jednou. To už byl výbuch smíchu. :-D Vody jsem donesl asi 1/4 ušusu, takže vodu moc neušetříme. Ale co, neva, studánka je kousek, tak kdyžtak dojdu znovu kdyby bylo třeba. Zjišťuji, že maso už není k jídlu, tak dělám fazole. Ležíme na celtách u ohně, hlavou k sobě a pozorujeme žhavý popel, na kterém ještě hoří dříví a nasbírané šišky. Šišky nasbírala Dívka od koní ještě odpoledne, když jsem řekl, že se na ně rád dívám. :-) Poletující jiskřičky, vypadají jako malinký ohňostroj a někdy vyletí celkem vysoko ke stropu převysu. Chvíli povídáme, legráckujem, chvíli jen mlčíme a pozorujeme všecku tu krásu kolem. Déšť a vítr ve větvích, doplňují cosi zvláštně hezkého.
Pak si dlouuuho prohlížíme mravenčí cestičky v kládě ze které je udělaná lavička. Je to jako bludiště a my v něm hledáme každý z jiné strany cestu k sobě. Pak koukáme na cestičky v kůře. Pak ještě najdeme kůru, která má tvar naší vlasti a tak probíráme zeměpis. :-D Ještě si začneme hrát v písku klacíkama, nakonec se snažíme přeházet co nejvíc písku na stranu toho druhého, když tu vyhrabeme - uhlík! :-D Malinkej, černej uhlík. Ve světle ohně, vypadá jako by byl postříbřený a má i zajímavé tvary. Chvíli si s ním pinkáme pomocí oněch klacíků, pak hrajeme něco, co připomíná hokej a nakonec, ho každý z jedné strany klacíkem zvedáme co nejvýš a máme z toho bžundu. :-) Za chvíli dalšího pozorování ohně, nám jeho dlouhé pozorování, pomalu zavírá oči. Balíme se do spacáků a uleháme vedle něj, aby jsme mohli i dál pozorovat praskající dříví. Usínáme ruku v ruce a já cítím vůni vlasů dívky od koní. Pustil jsem ji až když mě vzbudil pavouk, drze lezoucí po mé ruce. To jsem maličkou i nechtěně vzbudil. Ale v zápětí se jí zas hned chytám, to aby jí nevystydla ručka vykukující ze spacáku. Už ale neusínáme, ale celou noc proklábosíme. Až k ránu zas zaberem a budí nás až světlo vykukující skrze větve stromů.
11.říjen
Naše ráno nastává asi kolem jedenáctý dopo. Docela prší, tak na vejlety asi zapomenem. Nechci aby se Maličká nachladila.
Po obědo - snídani, rozkládám celtu před oheň tak abych do něj zas viděl. Po chviličce se přidává i Dívka od koní. přitáhnu ji k sobě, opírá si hlavu o mé rameno, chytím její studenou tlapku do mé popelem špinavé ruky a oba zas tupě mlčky zíráme do ohně. Prohlížíme si převys, pak chvíli okolí, které je z převysu vidět, pozorujeme opeřence a já vlastně i Luci. To do Mě šťouchla zadkem, tak jsem jí to oplatil. Tak jsme se chvíli zas šťouchaly a měli z toho šílenou úsměvnou bžundu. :-D Později když trochu ustal déšť, provázím Dívku od koní po okolních sousedících kempech. Berem dříví a jdem zpět. Pozděj dělám guláš a Dívku od koní musím krmit, stejně jako ráno, protože vůbec nechtěla jíst. :-) Později se připravuju na to, že bude muset večer odejít spát domů, protože musí ráno vstát do školy. Může být kolem půl desáté, když balíme věci. Jdu ji doprovodit, aby nešla sama lesem, pak tou tmavou silničkou, po které jede auto jednou za krásných sto let. Loučení je dlouhé a já s těží ukrývám smutek, že dnes budeme každý jinde, nebudeme večer dlouho povídat, dělat blbůstky a usínat budu sám, bez mé dívky od koní. Nakonec ale musí odejít. Ještě blikám baterkou, aby se otočila a máváme si. Bořím to do lesa, a hledám převys, kde bych přespal. Dost prší, ale to už skoro nevnímám. Všecko je najednou takový fádní, i když hezký. Na konírnu nejdu, protože mám trochu děravej futrál a nechci aby byla kytara promáčená do letokruhů. narážím na malý převys, rozkládám celtu a jdu spát.
12.říjen
Vstávám asi v pět.
vyrážím do bydliště Dívky od koní. Doprovázející mě tma, mě přivedla až na autobusovou zastávku, odkud pojede Maličká na Mělník, pokud ji nevezme brácha. Bzukne mi smska, že Maličká zaspala a pojede s mámou. Takže dopisuju Cancák a čekám na bus.
Ani se nedivím, že zaspala, vždyť jsme povídali dlouho do rána a spalo se jen maličko. A já si hlavně vychutnával chvíle s Maličkou do "syta". (Píšu do "syta", protože se nikdy nenasitím.) Přijíždí autobus a já odjíždím domů, na Mělník. Výstup z busu byl děsnej. Všude desítky lidí, aut a každý někam pospíchal. Je to na prd, to město.
Tak příště zase - Ahoj!

Líbí se Vám tyto stránky?

Ano, líbí (429 | 89%)


www.kov.huu.cz
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one