Já a má Lu

Já a má Lu

Místo narození: Praha

Místo nynějšího žití: Kdesi v ČR. Myslím, že Mělník, ale je to různý. :-)

Datum narození: 8.9.1985 No jo, věčnej panic, tak se smějte lidi, jen do toho. :-D

Stav: Zeptejte se mé milované Lu, mé Dívky od koní. :-))

Povaha: Jak kdy, jak kde, jak s kým. Ale prej jsem beznadějnej romantik. :-D Já, to tak... :-D

Koníčky: Vandry!!! Kytara, zpěv (muzika všeobecně), psaní textů, pes, pak práce, práce, zas jen práce a práce...

Cíle: Úspěch v práci, šťastná rodina a malinkej domek, s malou zahrádkou ale hlavně ne ve městě.

T.O. Toulavé křusky www.toulavykrusky.jex.cz

Hřebík

Baculík byl už skvělý jezdec na koni. Co by také ne, vždyť jezdí už od malička a skoro každý den. S partou jezdívali občas do Koňského žlabu a chytali relax u zurčící řeky se stéblem ječmene v puse.
Sem tam s partičkou provedli nějakou tu vylomeninu a pak na to většinou dopláceli. Třeba posledně, když házeli ze stromů pukavce na kolemjdoucí, těsně před údolím. Jednou jeden z nich místo pukavce spadnul na kárku jedné starší paní a ta z toho málem měla infarkt. když se vzpamatovala, sebrala svojí hůlku a pořádně klukům vyčinila.
Doma pak Baculík musel pomáhat Hřebíkovi se stavbou nové stodoly na ječmen.
"Seš taky furt samej ječmen, co z toho sakra máš?" Tázal se Baculík otce.
"Co je ti do toho mladej? Ječmen je výživnej pro koně, například."
"Aha, tak proto ho furt cumláš jo?" Uchechtnul se.
"Hele, mladej, nebuď drzej, nebo ti zakážu na tejden cumlat ječmen. Stejně vím, že to děláš s partičkou v Koňským žlabu."
"No a? Čemu to vadí jako?"
"Hele vy dva ječmeni. pojďte se najíst." Vyzívala je dívka k obědu.
"Ty kdybys tati moch, tak si ten ječmen snad dáš i do polívky."
"A co by ne? když je výživnej pro koně, co by enmoch bejt výživnej pro mě?" Žertoval a pokračoval.
"A navíc, je z něj i dobrý pivo." To neměl Baculíkovi říkat, právě zatoužil poznat chuť piva.
"Ale ne, že tě napadne se toho piva dotknout, je ti to jasný, mladej?"
"Jasně tati. Neboj, se ví, budu se mu vyhejbat." A v myšlenkách už střádal počty z jeho kasičky pod polštářem a počítal, kolik by za to asi tak měl piv.
"Stejně nechápu, co z toho ječmenu furt máte. Jste jak děti."
"Tomu nerozumíš, seš ženská mami." Oseknul po Hřebíkovsku Baculík, na čež se na něho dívka jenom Hřebíkovsky podívala snažíc se výhružně, ale neúspěšně, protože její kukuč by nevyplašil ani myš.
"Zaseju ječmen." Prohlásil Hřebík.
"Jako by ti nestačilo, že ti už skoro všichni začli ječmen i přezdívat." Povídala dívka.
"Náhodou je to drsná přezdívka. Takovou nikdo nemá." Chvástal se.
"Ach jo, s tebou je to beznadějný. Radši budeš Ječmen, než Hřebík, ale to se dá pochopit, aspoň tě nikdo nebude mlátit kladívkem do hlavičky co? Vezmou cep a budou tě mlátit celýho. Zmlátěj tě jak žito!" A dívka dostala záchvat smíchu při tý představě, což nechápal ani Hřebík, ani Baculík a jen nechápavě a s výčitkama koukali na maminku, jak se jim zbláznila.
"Ale jestli seš ječmen, tak bys měl něco vědět, miláčku. Ale to ti povím, a budeme sami dva." Hřebík zvážněl.
"Baculajs, běž si hrát se psem."
"Ale tati, sem ještě nedojed."
"Vem si to sebou a zbytky hod slepicím."
"To snad nemyslíš vážně že toho kluka chceš vyhnat s jídlem ven jenom proto že Ječmen je zvědavej. Žádný takový Baculíku, buď tady a tatínek si to dopapá později a studený."
"Tak co na mě vyhrkneš? Snad mi nechceš říct, že chceš další velorex?" Uchecht se Hřebík, zvaný Ječmen.
"Kdepak, jak by se ti líbilo, kdyby jsme tu měli ještě jednoho prcka, nebo píďalku?"
Hřebík, zvaný Ječmen, něco odtušil a tupě a nechápavě koukal.
"Jsem v tom miláčku." Vysvětlila to dívka na rovinu.
"To jako že seš v tom?" Tázal se jako by nechápal význam co právě dívka řekla.
"Přesně tak Baculík bude mít bratříčka, nebo sestřičku."
"A to tu lítáš kolem hospodářství vaříš nám a tak?" Hned ustlal dívce lože, a začal ji obletovat jako včelí královnu.
"Zas to nepřeháněj, jsem teprv ve druhým."
"Koho to zajímá, potřebuješ péči!" Řekl hrdě Hřebík, zvaný Ječmen.
Měsíce plynuly a narodila se jim holčička.
"Jak jí budem říkat?" Rozplýval se Hřebík? Jen Baculík stál opodál, protože tušil, že tím všechny jeho středy pozornosti skončili. I když to mohlo mít něco do sebe, protože pak přece bude mít víc prostoru pro lumpárny všeho druhu, zaradoval se.
"Bude to Amálka!" Rozplynula se málem Dívka. A Hřebík, zvaný Ječmen, kupodivu na návrh přistoupil.
Baculík měl od té doby skutečně víc prostoru pro svoje vylomeniny a nikdo si jich skoro ani nevšímal. Dokonce si dlouho nikdo ani nevšimnul, že si občas večer půjčuje potají velorex a dělá sním kravinky kolem jezera s partou vejlupků. Když na to Hřebík, zvaný Ječmen, přišel, řek mu jenom, že dokud nebude mít řidičák, musí jezdit výhradně v jeho přítomnosti. Což Baculíka doslova zarazilo, protože čekal zase nejvyšší tatíkův trest v jeho dílně.
Byl nucený zůstat u koní, co by dopravních prostředků a tak se s partičkou potloukali kolem Koňského žlabu skoro den co den.
Ve žlabu dělali ohně, pekli buřty, občas někdo vzal kytaru a hráli na kytary a zpívali a někdy tady i přespávali pod širým nebem a usínali za zurčení řeky, svitu hvězd a dýchali voňavý vzduch, z okolních keřů a stromů, které jsou tu od nepaměti.

Konec osmé části

Líbí se Vám tyto stránky?

Ano, líbí (426 | 89%)


www.kov.huu.cz
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one