Já a má Lu

Já a má Lu

Místo narození: Praha

Místo nynějšího žití: Kdesi v ČR. Myslím, že Mělník, ale je to různý. :-)

Datum narození: 8.9.1985 No jo, věčnej panic, tak se smějte lidi, jen do toho. :-D

Stav: Zeptejte se mé milované Lu, mé Dívky od koní. :-))

Povaha: Jak kdy, jak kde, jak s kým. Ale prej jsem beznadějnej romantik. :-D Já, to tak... :-D

Koníčky: Vandry!!! Kytara, zpěv (muzika všeobecně), psaní textů, pes, pak práce, práce, zas jen práce a práce...

Cíle: Úspěch v práci, šťastná rodina a malinkej domek, s malou zahrádkou ale hlavně ne ve městě.

T.O. Toulavé křusky www.toulavykrusky.jex.cz

Historie se opakuje

Byl zrovna vlahý jarní víkend, když se Baculík s partou chystali do Koňského žlabu, aby tady strávili svůj víkend, pod hvězdami, jak to občas mívali ve zvyku. A však jednou, když do údolí dorazili, seděla na břehu řeky plavovlasá dívka. Zasněně se dívala do řeky, do mírných peřejí, jak je unáší proud a rozbíjí je o kameny.
Kolem se táhla vůně všemožných květů, ve větru zpívali nejrůznější opeřenci, kteří po dlouhé zimě nabírali zpáteční směr, aby uspokojili naše sluchové vjemy svými písněmi, které se naučili nejspíš za letu do našich krajů.
Partička se domlouvala, kdo k ní zajde aby ji pozval k večernímu ohni. Přece jenom, tu nemají žádnou ženskou a tahle byla navíc i hezká.
"Já půjdu!" Rozhodnul se Baculík a rázným krokem se k dívce plavých vlasů vydal.
"Ahoj, teče co, teče?" Prohodil s mírným úšklebkem, aby se ho neznámá nelekla.
"No, teče." Otočila se na Baculíka. Baculajse by se v té chvíli jeden krve nedořezal. Byla krásná. Její bledou pleť omývali dlouhé plavé vlasy, smaragdové oči, jako by svítili a tvář vypadala, jako by ji navrhoval ten nejlepší plastický chirurg, jenže bez plastické chirurgie.
"Jo, to je dobrý, já jsem jináč Baculík. Nevim proč mi tak říkaj, asi proto, že mám dvě a půl deka nadváhu." Zažertoval a plavovláska se usmála.
"A co tu vlastně tak sedíš? Smím si přisednout?"
"Jasan, ber flek.. Jinak mě říkají všemožně, možná bys to ani nevyslovil." Na její tváři byl vidět decentní úsměv a dál hleděla do kouzelné řeky.
"Jsem tak jela kolem a našla tohle oudolíčko. Bylo tu hezky tak jsem si sedla a zasnila jsem se."
"O tomhle údolí málokdo ví. Ale hezky tu je, to je fakt, říkáme mu Koňský žlab. Jezdíme sem na koních. Dneska tu budeme spát. Budeme dělat oheň, nechtěla by jsi přijít?"
"Moc ráda!" Zazářili oči plavovlásky ještě víc, než když se jí do nich Baculík prvně zahleděl.
"Bezva a nechceš tu zůstat teď už?"
"Tak jo. Ale nebude to ostatním vadit?"
"Co tě vede? Tahle parta ráda každýho uvítá."
Na večer Baculík připravil extra plán, aby se dívka plavých vlasů v noci bála a chtěla si lehnout k němu, protože se mu od první chvíle děsně líbila.
A protože Baculík byl vejrostek jak se patří, nosil sebou vždycky pro legraci hejbací brouky aby moch děsit případné zájemkyně o jeho osobu, o které on nejevil žádný zájem a ty jí strčil do spacáku, který ji půjčil. Spoléhal se na to, že až bude usínat, začnou sebou mrskat, ona se lekne vyskočí z jeho spacáku a vleze si k němu pod deku.
Večer byl vlahý. Někdo hrál falešně na kytaru, ale nikomu ton nevadilo a všichni zpívali, dokud na všechny nepadla únava.
"Podívej, svítí hvězdy." Snažil se Baculík o romantické gesto k neznámé dívce."
"Jo jo, já vím." Opáčila.
Šli na kutě. Plavovláska zalezla do spacáku Baculíka, Baculík si schválně ustlal vedle ní a čekal na reakce.
Baculík usnul. Když ho vzbudil jek! Příšerně kvílivej, jaký nikdy předtím neslyšel. pronikavý, hrozivý, zoufalý jek!
Plavovláska narazila na umělé hýbací brouky ve svým spacáku.
"Co se stalo?" Tázal se na oko udiveně Baculík.
"Lezou mi tu nějaký brouci velký jak svišti!"
"Aha, to nic, nechceš si lehnout pod deku? Si vlezu do spacáku teda jestli chceš."
"Tak jo, ale zůstaneš pod tou dekou se mnou, viď? Já se brouků děsně bojím." Řekla skučivým hláskem, skoro až mutujícím.
"Co by ne, klído zalez." Plán mu vycházel perfektně, do puntíku.
"Děkuju. Špitla a zalezla pod deku. Jinak mi říkají Anastázo, nemám to jméno ráda. Je ošklivý."
Baculík se tomu jménu v duchu křenil jak hlupec hlupců ale nedával to znát.
"Náhodou, je to celkem hezký jméno, za to to mý je jak z ujetýho filmu o rolničkách na kusadlech kudlanky."
A tak plynul čas, Baculík se s dívkou plavých vlasů scházel častěji a častěji. Vyjížděli spolu na koních, chodili se spolu dívat do řeky, jak unáší proud peřeje a rozbíjí je o kameny.
Jednou ji vzal baculík nahoru na skálu, která se tyčila nad údolím. Posadili se a dívali se dolů na shora maličkou říčku, která teď připomínala potůček.
"A heleď, napadlo tě někdy, že by jsi mi už moch dát pusu třeba? Nebo mě aspoň obejmout, nebo něco konečně říct?"
Baculík znejistěl.
"A tebe to napadlo? Víš já sem už chtěl ale tys pokaždý ucukla, poodsunula se a tak." Byl rudej jak brandejs v nejhorším stádiu.
"Sem byla zvědavá jak seš vytrvalej." Smála se a v jejích tvářích bylo vidět, že se také čevená.
Tu noc, strávili společně v Koňském žlabu. Jen za svitu hvězd, šumu řeky a společnosti kterou dělali sobě navzájem. Od té doby, se od sebe nehnuli ani na krok, jen když to bylo nanejvýš nutné.
Psalo se o dva roky víc, když se vzali. Jejich příběh, byl skoro stejný, jako když se do svatby navezl jeho otec - Hřebík s Dívkou od koní.
Dokonce i z té skály, kde tenkrát dívka doufala, že se ji bude Hřebík dvořit, koukali Baculík s Anastázou ze skoro stejného místa.
Jejich svatba nebyla ale tak moc střeštěná. Baculík byl rozumný, oproti jeho otci a oltář si nechal postavit od profesionálů, uměleckých truhlářů ve vsi.
Slíbil jim za to převodovku z velorexu, kterou oni tak horlivě sháněli už pár let.
A co baculíkova mladší sestra? Ta je ještě moc malá, aby se o ní dal tvořit příběh, ale je celá po mamince. Aspoň se tak chová, protože když něco chce tak začně řvát a povykovat a upozorňovat na sebe v nejširším okolí.
Třeba o ní něco napíšu příště.
V příběhu, který jsem ještě nijak nenazval...

Líbí se Vám tyto stránky?

Ano, líbí (422 | 89%)


www.kov.huu.cz
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one