Já a má Lu

Já a má Lu

Místo narození: Praha

Místo nynějšího žití: Kdesi v ČR. Myslím, že Mělník, ale je to různý. :-)

Datum narození: 8.9.1985 No jo, věčnej panic, tak se smějte lidi, jen do toho. :-D

Stav: Zeptejte se mé milované Lu, mé Dívky od koní. :-))

Povaha: Jak kdy, jak kde, jak s kým. Ale prej jsem beznadějnej romantik. :-D Já, to tak... :-D

Koníčky: Vandry!!! Kytara, zpěv (muzika všeobecně), psaní textů, pes, pak práce, práce, zas jen práce a práce...

Cíle: Úspěch v práci, šťastná rodina a malinkej domek, s malou zahrádkou ale hlavně ne ve městě.

T.O. Toulavé křusky www.toulavykrusky.jex.cz

Starou řekou k Roztohraní
Nižbor, Žloukovice,
Rokoky – Klíčava
11.11. – 14.11. 2010

Na pátek jsem si doslova vyškemral v práci dovolenou a ve čtvrtek, jsme tak s Lu mohli vyrazit ke Starý řece. Ještě na Mělnickým nádraží nás rozveselila myška, která mi pak nejspíš chtěl vyžrat žracák. Ceta do Berouna, kde nás čeká Jelen, uběhla v tý širý tmě celkem rychle. Jelen tu sedí v nádražce už od čtyř odpoledne. Blázen! Se divím, že jim tu pro mě ještě zbylo kafe, páč Jelen je kafoidní. Za chvilinku nám jede spoj na Nižbor, kde budeme nocovat. V Nižbor, pak jdem do Keltovny, kde jsme dnes prvně společně zasedli ke stolu.
Jelen, má MIMOŘÁDNĚ!!! Dobrý klobásky!
Lu sosá čajík, Jelen dopil svý dneska asi tak stý kafe a já cucám géčko.
Pozn.: miluji Tě Lu!
Po chvilce přišel ke stolu nějakej celkem dost napitej týpek a vesele s námi rozpráví o písničkách i životě. O osadě, ve které byl členem a která se rozpadla. Možná zítra přijde na Roztohraní a přinese s sebou housle. Odcházíme si ustlat. Když stavíme přístřešek, začíná silně, teda spíš vydatně pršet. V noci se občas budím, to když kapky deště dopadají na plachtu razantněji, než je obvyklé. Ráno všechny budím. Nekompromisně. Musíme dojít do Roztok za včasu. Cesta je moc hezká. Cesta, pochmurná kombinace opadaných stromů se stále zelenými jehličňany, je prostě úžasná, kor když skrze stromy, ještě prosvítá slunko.
Pár kopců, celkem tři přestávky, z toho jedna žer. Natahování nových strun na Jelenovu kytaru a déšť, který nás doběhl těsně před Roztoky u Křivoklátu, doplňovali naší hezkou cestu. V Roztokách u nádraží, vítáme Petru. Přijela akorát když jsme došli k nádraží.
Cesta byla mnohem kratší, než jsem čekal. Ale to asi bude tím, že jsme si tu v létě s Lu zašli dobrech 5 kilásků. Nicméně stavíme přístřešek, a jdeme se podívat, do hospod, kde se dnes koná 1. slavnostní Roztohraní.
Pozn.: Miluji Tě lu, moje maličká! :o*
Asi ve 4 odpo, začínáme pomalu ladit kytary a hrajeme až do příjezdu Malýho s Kendym. To ale jenom chvilinku kecáme a kytary na sebe nenechávají dlouho čekat. Na stole přistáli jitrnice a jelita z čerstvé zabijačky.
Večer ve společnosti kamarádů, zpěvu, tance i doprovodu kytar a rozdávání camrátek, uběhl v dobré náladě a my se kolem půlnoci pakujeme.
Ráno…
Petra je už od brzkých hodin na nohou a Jitřenka, jak jí nazval Malej, je tedy v skutku výstižná. My vstali asi hodinu a půl po ní.
Jde se na snídani do Hotelu. Má snídaně se skládala z: Polívky, utopence, kroket, smaženého romadůru. Krokety sem nedojed.
Razíme na Křivoklát. Tady schůzka s Malým a Kendym. Chvilinka povídání a pak decentní prohlídka nádvoří hradu Křivoklát.
Náš cíl, je nyní Klíčava. U cesty by měla být studánka. Cestou na Klíčavu nás doběhla tma a půlku cesty tak jdeme za světla baterek. Z ničeho nic, jsme se octli u Klíčavy. Minuli jsme tedy studánku, což není dobrý. Takže spolu s Jelenem se vracíme asi kilák zpátky, kde nabíráme vodu ze studánky, kterou jsme minuli. Nad Klíčavou, jsem pak našel krásnou náhodou perfektní flek ve skalách na přenocování. Sice samej šutr, takže to chtělo trochu úprav, vytvořit ohniště… Pak už jen záslužný kafe a čaj a jde se na kutě.
Hned ráno zas děláme oheň a následně klasický fazole. Tentokráte mňamkovitý.
Pak zbejvá zabalit, sejít svah, projít se kolem Klíčavy a sejít po malé silničce dolů do Zbečna.Usedáme v hospodě u Mostu. Zase U mostu, jako ta v Roztokách. 
Krásné počasí nás vysvléklo do triček a posadilo na zahrádku, kde nám samo počasí dalo do ruky kytary. Na prázdné zahrádce, se najednou zaplnily stoly a dokonce i jedna paní na kole se otočila, aby se na chvíli opřela o plot zahrádky a poslechla si možná v posledním hezkém počasí pár hezkých písní.
Do pamětí se nám uložilo krásné počasí, krása kopců, vlahý vzduch lesů a kouzlo Staré řeky.
Za tmy docházíme na nádraží, na které nám zanedlouho přijede vlak.
Průvodčí se nestačil divit, co to v tom vlaku s Lu děláme. Vytáhli jsme kuličky a jako důlek, nám posloužila díra v podlaze po tyči. Kuličky se tedy dají hrát i ve vlaku, na záchodě ve vlaku, v rohu u dveří ve vlaku… Prostě všude.
V Praze se loučíme s Jelenem a Petrou a společně s Lu, jdeme na poslední přestupy v tomhle povedeném vandru. Všetatky, Mělník.
Ahoj! Kamarádi!

Líbí se Vám tyto stránky?

Ano, líbí (422 | 89%)


www.kov.huu.cz
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one