Já a má Lu

Já a má Lu

Místo narození: Praha

Místo nynějšího žití: Kdesi v ČR. Myslím, že Mělník, ale je to různý. :-)

Datum narození: 8.9.1985 No jo, věčnej panic, tak se smějte lidi, jen do toho. :-D

Stav: Zeptejte se mé milované Lu, mé Dívky od koní. :-))

Povaha: Jak kdy, jak kde, jak s kým. Ale prej jsem beznadějnej romantik. :-D Já, to tak... :-D

Koníčky: Vandry!!! Kytara, zpěv (muzika všeobecně), psaní textů, pes, pak práce, práce, zas jen práce a práce...

Cíle: Úspěch v práci, šťastná rodina a malinkej domek, s malou zahrádkou ale hlavně ne ve městě.

T.O. Toulavé křusky www.toulavykrusky.jex.cz

Ačkoli jsem co se vandrů týče samotář, tak jsem nakonec souhlasil s mojí sousedkou a vyjeli jsme spolu. Ještě měli jet nějací její kamarádi ale z toho nakonec sešlo. Na tuto rubriku, navazuje rubrika "Vandr Želiv 2009", protože Želiv, si tentokrát zaslouží svou vlastní rubriku.
Náš vandr, tak začíná....
12.8.2009
Dnes se vstalo celkem extra brzy.
Stejně jako před každým vandrem, jsem nemohl dospat a vstal jsem již kolem páté ranní. Za to Petra, se nechala vzbudit pečlivě nařízeným budíkem a ještě netušila, že místo na Sázavu, jedem na Kokořínsko. A navíc, jsme se z jistých důvodů, museli kousek přiblížit autem. Auto jsme nechali ve Vysoké a hned u prvního obchodu, kde jsme dali první žíznivý, nás odchytl jeden tramp a mění si s námi čísla.
Po nepříliš pečlivém plánování trasy, jsme vyrazili na hrad Kokořín. Tady jsme z věže zhlédli úžasné okolí a vyrazili dolů pod kopec. Sešli jsme na Kokořínský důl, kde jsme vychlemtli jedníka (pivsona, pivíka, pivčo... Pivo prostě! :-D) a pokračovali směrem na Kostelíček a Šemanovice. Pod prvním převysem, narážíme na první trampský kemp, kde vysí i osadní deska. Na další pak narážíme na kostelíčku a celou cestu, nás provází úchvatná krajina a skalní útvary Kokořínska. Těsně před Šemanovicemi, se napájíme z lesní studánky, kde necháváme věci a Petra mi jde ukázat další trampské kempy. Jeden z nich zvaný Konírna, je skutečně perfektní svou velikostí i pořádkem. Zde budeme nocovat.
Jen škoda, že nemáme kousek masa, nebo aspoň klobásu. Je zde ponechán rošt. Cestou k věcem mi jde ukázat ještě jeden Kemp a po půl hoďce, se vracíme pro věci a vycházíme dnes už poslední šílenej krpál do Šemanovic. V hospodě zvaná Nostalgická Myš, dáváme véču a pívo. Po nějaké chvíli hrajeme pár songů, pár místním lidem. Hospodská nás přemlouvá ať zůstaneme přes noc, že smíme přespat na seně. Ale my odcházíme po osmé. Rozdělaný oheň, vybrnkávačky, lesní zvuky a příběhy z vandrů, dodávají dnešní noci, jakési kouzlo. Když si vezmu, že jsme asi jen tak 30km od domova, tak se mi skoro nechce věřit. Nechci jít spát, nechci mluvit a nechci ani brnkat na kytaru. Chci jen tak v tichu sedět, odpočívat od života, který mě čeká za týden po návratu do města. Je tma. Oheň mi svítí na tužku a Petra brnká s rozladěným áčkem. Ale je to fajn. I když nejsem velký mluvka, tak myslím, že to ani jednomu z nás nevadí. Je to krásná noc.
Po dlouhé době, jsem u ohně posluchač, sotva vidím, ale píšu.
Stále hladový oheň, škemrá po dalším dříví a tak postupně přikládáme.
Provází nás zvuky lesa a káňat. Jen škoda, že není jasné nebe. Sem tam sprchne ale jinak je krásná a teplá noc.

13.8.2009
Druhý den otevírám oči kolem šesté, ale v zápětí zabírám a budím se až v půl desáté. Mezitím, Petra už stihla dojít ke studánce pro vodu, omýt se a takový ty ženský věci...
Ještě vaříme kávu s rumem a trochu poklízíme a sbíráme dříví, pro další trampy. První děsnej krpál šlapeme hned z kempu a v zápětí zjištujeme, že jdeme opačným směrem. Míjíme pár dalších trampských kempů a nakonec dorážíme vyčerpaní, hladový a žíznivý do Jestřebice. Žízeň, nás táhne k první hospůdce, kde mají ovšem ve středu zavřeno. Holt když jdu já - Ječmen, tak se nic jiného stát nemůže. Jako by tím chtěli říct - Ječmene, uvař si sám! :-D
Ale neva kousek dál, je další a my tak nabíráme síly na další štreku a já dopisuji Cancák. V hospodě se zdravíme s trampy a ptám se kam jdou, odkud a tak.. Pomáháme jim s orientací a když odcházíme, samy jdeme opačným směrem. Takže jdeme zpět a s těmi jimž jsme ukazovali směr, se smějeme a opět zdravíme. Na rozcestníku, zjištujeme že směr byl správný, ale jdeme radši už oklikou přes pole a vysoké kopřivy. Ještě trocha křoví, kopců a jsme na cestě. Po 4,5km, dorážíme do Ráje, kde dáváme čerstvě naložené utopence a další jedníky.
V Ráji, potkáváme dva lidi z Moravy, jsou ubytovaní v Autokempu.! :-D Po krátkém přemlouvání, se k nám přidávájí ale ještě netušili, co je čeká. Hledání kempu, nám totiž dalo práci. Nejdřív bloudíme kousek od Ráje, ale nakonec jsme byly popoveženi do Vojtěchova, kde jsme na cestě narazili na staršího trampa Vendulu s labradorkou Elie, kteří tam jsou už skoro týden. Cesta do kempu, vedla skrze vysokou trávu velkou loukou, pak podél vyschlého "potoka"? a celou cestu jsme se prodírali mezi stromy. Elie šla napřed a pečlivě nás vyhlížela z okraje kempu. Je příjemná noc, za chvíli taháme kytary, a pár starejch songů, přičemž se docela dost rozpršelo. A v tom největším dešti, moravácí vytahují pláštěnky a jdou do svého.. :-D
Vendula s Petrou, brnkají na kytary a já si opět užívám chvíle, s písní u ohně, který krásně vydatně hřeje a já zas skoro nevidím na to, co vlastně píšu.
Ve větvích se ozývá déšť a Vendula vzpomíná s kytarou v ruce, na staré trampské písně, ze kterých mi jde husí kůže.
Dnes mají padat stovky hvězd a i když je zataženo, přemýtám si o jednom přání. Ale to sem psát nemohu. Přání jsou tajná a Cancák, je věc veřejná. Není nic krásnějšího, než narazit na osamělého trampa, dívat se do žhavý ohně a zpívat starý šlágry. Jsou to vždy nej chvíle v mém bídném životě. Po nějaké době hraní, mi Vendula svítí baterkou na zpěvník, když jsem hrál písničku od Kida. Zastavil se mi dech, když mi po tý stránce najednou lezl sklípkan černý, velký skoro jak krabička od sirek.
Nakonec po dlouhém příjemném povídání, jdeme rozeslat celty, spacáky a jdeme do věčných lovišť snů.

14.8.2009
Probuzení bylo fajn. Hned jak jsem otevřel oči, mě přivítala nadšená Elie s klackem v tlamě.
Probíhá u mě klasická první cigareta a všichni se začínáme probouzet a povídat. Ležíme ještě ve spacákách, když mě přepadá další sklípkan, ale už aspoň menší naštěstí. Předvádím šílené pózy aby mě ten pavouk podlezl. Okolo deváté jdeme do Ráje kde mají ale všude zavřeno. Tak jen čekáme na kamarádku, která nám slíbila, že nám udělá nákup a ten dnes doveze. Bohužel s námi nepoobědvá. Má nemocného psa a potřebuje její plnou péči. Tak prohodíme jen pár slov a jdeme zpátky do kempu. Cestou nabíráme vodu a zdravíme se s čundráky. Po doražení "domů" s Vendulou sbíráme, krájíme a sekáme dřevo. Petra ho nosí nahoru, rozdělává oheň aby bylo dost žhavý. Budu dělat špízy.
Špízy se povedly a všichni spokojeně vychutnáváme poslední sousto. Petra si šla dáchnout, Vendula čte noviny a já se jdu projít nahoru na kopec po okolí. Po návratu dopíjejí kávu a jdeme se mrknout do Jestřebice, do hospůdky u Šálků.
Je tu celkem domácí atmosféra a my klábosíme a vyprávíme o všem o čem se vůbec dá. Nejvíc jsme se ale zastavili u večerníčků a Vendula si je pamatoval snad všechny i s písničkama z nich. :-) Může být tak devět a Venda svítí baterkou na cestu, protože stromy poslední zbytky světla pohlcují ve svých větvích. Kolem pobíhá Elie s klackem v tlamině a Venda s Petrou celou cestu probírají náboženské vztahy národů, od dob králů, po součastnost. Večer se u ohně povídá, sem tam brnká na kytary. Dneska je krásné nebe, i když není přes stromy pořádně vidět.
Dávám hvězdám dobrou noc a odebírám se do spacáku k ohni, kde budu doufat, že mě zase nepřepadne nějaký sklípkan černý. Vendula s Petrou se odebírají na svá místa na celty do listí, když přikládám poslední dříví na oheň a jdu pomalu spát s pohledem do žhavý. Tiše plánuji zítřek

Zápisek od Venduly:
Tak Ahoj!
Lebedím si tu už skoro týden a jsem rád, že jste se Petrou objevili. Začínala tu být nuda. :-) Taky nám to pěkně zpívá, což u ohně potěší.
Užívejte další díl vandru (sázava)
Vendula a Elie

Můj malý dodatek.. Nakonec se nekonala sázava ale Želiv.
15.8.2009
Ráno do mě Elie strkala čumesem a několikrát jsem ji úspěšně "odehnal". Vstal jsem až když se Vendula vracel odněkud i s Elie. Je docela chladné ráno a rozdělává se oheň. Venda vypráví své dětsví a Petra se začíná vracet k životu. Ještě Vendovi nasbíráme dřevo na oheň a mizíme zpátky domů, odkud pojedeme nejspíš na Želiv a pak na Sázavu. Petra hraje do kroku na kytaru, já přidávám lehkým bubnováním do ešusu, který mám zabalený v celtě. Jdeme skoro stejou cestou, jen po silnici - je to kratší. Zase se stavíme v Kokořínském Dole na jedno ( já na limče) a razíme na Vysokou. Kopec na Kokoříně, zvládáme celkem hravě a dokonce pliveme z plic písničky. Po slabší hoďce, dorážíme domů na Mělník.

Líbí se Vám tyto stránky?

Ano, líbí (431 | 89%)


www.kov.huu.cz
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one