Já a má Lu

Já a má Lu

Místo narození: Praha

Místo nynějšího žití: Kdesi v ČR. Myslím, že Mělník, ale je to různý. :-)

Datum narození: 8.9.1985 No jo, věčnej panic, tak se smějte lidi, jen do toho. :-D

Stav: Zeptejte se mé milované Lu, mé Dívky od koní. :-))

Povaha: Jak kdy, jak kde, jak s kým. Ale prej jsem beznadějnej romantik. :-D Já, to tak... :-D

Koníčky: Vandry!!! Kytara, zpěv (muzika všeobecně), psaní textů, pes, pak práce, práce, zas jen práce a práce...

Cíle: Úspěch v práci, šťastná rodina a malinkej domek, s malou zahrádkou ale hlavně ne ve městě.

T.O. Toulavé křusky www.toulavykrusky.jex.cz

23.10.
Dnešek je dnem, který řadím mezi ty, ve kterých zažívám děsnej shon...
Ještě v práci rychle stavím příčku, lítám po stavebninách a tak.. Asi v 11:00 mi volá Zdeňour, že je na nádraží a tak končím a frčím pro něj. Dávám fofr sprchu, vyzvedávám ségru a pak honem hurá ven! :-)
Dokupujem chleba a jdeme čekat na bus na Kokořín. Jede nám to ve 12:50. Z Koko jdem šourem na Březinku. Ségra před serpentýnama vymyslela zkratku - přímo v před do kopců. Děsný to krpály. Všichni bohužel souhlasíme a tak s nadšením vyrážíme do zablácených kopců. Jako prvního zrazují boty Zdeňoura. Dvakrát za sebou se vysekal jak divokej kojot drženej v zajetí v kopcích, zarostlím rákosím, trávou a kapradím.
Přecházíme silnici, a hurá na další kopec. V kopci se snažím držet se i zubama země, která pěkně klouže, ale jakž takž jsem to ustál. Za mnou to vyšel Zdeňour bez újmy, za to Ségra... :-D Kouzelně jí to uklouzlo a zaryla bradou do rozbahněný hlíny. :-D Vstává a BUM! Zase bradou do hlíny. Všecko pečlivě dokumentuju a zlomyslně se směju. :-D
Možná si ségra hrála na divokou bachyni, hledající potravu, pod povrchem půdy.
Pak zaráží znovu bradou do země, když se škrábeme na pole, odkud je už vidět Truskavna.. :-D Cestou sbírám kvítí s podzimním nádechem pro svou Dívku od koní. Našel jsem ještě pár rozkvetlích který jsem musel pochopitelně urvat a svázat.
Zas vychutnáváme hrušky, co jsme ukradli jedný hrušni u cesty, dáváme tak kratoučkou žerpausu. Docházíme do Březinky do hospody U Petra. Dáváme pívo a pozdějc trochu brnkáme na kytary. Ségra už je netrpělivá a nejradši by šla pod strop Rozbořenky, nasbírat dřevo. Hospodskej nám dává tašku briket, který maj aspoň 15kilo. Ale tašku později nenápadně zapomínáme na lavičce, kde sedíme.
Dívka od koní, přijde již brzy. Je 18:10 a venku svítí tma. Přichází mi Luci, tak ji hned předávám naškubaný kvítí, a klobouk, který jsem nosil na prvních vandrech.. K tomu ještě bavlněný šátek na krk, aby Luci nebyla zimina, při podzimních večerech. :-) Jak jí to sluší.. :-))
Před 19:00 nás krčmář kasíruje, že zavírá. Ještě po zaplacení dopíjíme pivo a kafe, když tu krčmář prohodí: Nashle... A odešel. Úplně normálně - odešel... :-D
Pár lidí od vedlejšího stalu, nám ještě nabídli že nám natočí pivo a uvaří kafe a tak ještě chvíli sedíme.
Jdeme na Rozbořenku. Cestou k ní, si svítíme na cestu loučema, který jsem vzal z domova a chci je tam nechat. Louče dávají zajímavý nádech naší cestě.
Na rozbořence, rozděláváme oheň z mokrýho dřeva a já hraji píseň Dívce od koní, kterou jsem ji složil. Během hraní, jsem několikrát zahlíd potutulnej úsměv ségry.. Ale vůbec nemám páru, co to vůbec měla co poslouchat. Je přeci jen a jen pro Luci. :-)
Dívka od koní, celičkou dobu, pečlivě poslouchala každé slovo a strašně krásně a zasněně se na mě zakoukala. Chvíli ještě pak brnkáme. Jako první, jde na kutě ségra. A asi po půl hoďce i Zdeňour. Dlouho do noci, si s Luci povídáme a zase dlouze pozorujeme žhavej popel v pomalu dohasínajícím ohni. Později nás u ohně přikrývám spacákem na rozložené celtě a za chvíli usínáme. Budím se však, že podvědomě nějak cítím, že Luci je zimina. Stále mi říká, že je moje termodeka, že mě bude hřát. A taky, že termodeky přece nemůžou mrznout.. A proto ji tedy musím kontrolovat, aby mojí Luci, čili termodece, nebyla zimina. :-)) Luci ale nespí a my pak klábosíme do ranních hodin, ve kterých ji pak doprovázím domů, kde musí obstarat kobylku Žanetu, Žandulí, Žaný... Jak chcete...

24.10.
Po návratu na Rozbořenku, zjišťuju, že zbytek veteše ještě chrápe a tak zalehám na místo, kde jsme byly s Luci u ohně.
V půl dvanáctý, mě probouzí urputný Zdeňourovi pokusy, rozdělat oheň z mokrýho dřeva. Je docela chladno, jak jsem rozehřátej ze spacáku. Dlouhý pokus rozdělat oheň, nakonec ztroskotal na tom, že nám došla voda. A tak uklízíme kemp, sbíráme dřevo pro další trampy a balíme naše cajky. Zase jdeme do hospo k Petrovi. První žíznivý pívo, nám zahání žízeň, stejně tak, jako když ryba sálá po doušku vody. Zdeňour si zvyšuje tlak třetím kafem, já druhým a ségra si vylepšuje náladu druhým pívem. Zdeňour vytahuje klobásy a já mu pohotově kradu to nejlepší z nich. Ovšem vedle mě sedící sestřička, mi to šlohla a tak jsem na půl ostrouhal, páč mi půlku vrátila.. :-D
Přijíždí má Dívka od koní na Žandulí, její mladší ségra jdoucí za nimi, vede Maxíka a Beníka na vodítku. Jsem jako střela když ji spatřím a ihned procházím skoro zavřenýma dveřma, abych už byl u Luci. :-D Jdeme se mrknout ke kozám k Truskavně, kde Žanetě trochu holky protahujou nožky. První ji trochu protáhla Luci po louce, pak nasedá její mladší ségruše. Luci sedá ke mě do vlhké trávy. Krmíme kozy jabkama a chvíli se pak bavíme na houpačkách. Ano, na dětských houpačkách! :-D
martí (Luci sestří) odvádí domů Žanetu a my sedíme a povídáme při západu slunce na oněch houpajdách. Cestou zpátky, zjišťuju, že společnící mi vzali roha. asi odešli na Konírnu. Ještě beru ze stolu kyti, co si tu včera Dívka od koní zapoměla, jak jsme se včera rychle zvedli. Tak tu sedím sám, s pár místníma lidma, co se známe z poslední cesty sem a tak jsem nucenej ještě posedět, trošku dýl, než jsem měl v plánu. Možná do tý doby přijde i Luci, která šla obstarat Žandulí.
Mno.. Tak jsem dorazil do Šemánek. Je něco po sedmý. Vstupuji do Nostalgicé myši, kde jsem si myslel, že narazím na ségru se Zdeňourem.. Ovšem jsou už na Konírně, tak tedy aspon ze slušnosti, dávám kafí. Má dneska přijet Filín, se svou polovičkou. Tak mu volám, kde se nacházejí a pak se mu snažím zařídit odvoz za námi. prý ale nějak přijedou svým.. Tak jen čekám na Dívku od koní, aby až mi napíše, nešla sama tmou podél silnice.
Stručně - přijel Filín s Michalou. Jdeme pod převys, bloudíme, skoro padáme.
Nakonec dorážíme.. Oheň hoří.. Žhavý je celý žhavý, Zdeňour je Zdeňour a já jsem já. :-D
Ovšem já jsem já jen spolu s mou polovičkou - Dívkou od koní, která mi dělá společnost po mém boku. Jsem na ni moc hrdý, pyšný..... :-D Sem cvok.. Mám psát o vandru a písám o dívce od koní.. :-D Prostě ji miluji! :-))
Brnkáme na kejtry a Zdeňour vytahuje jízdní řád. Takovej dlouhej... Včera jsme ho hráli v hospodě. Tady je pár slov z něj:

Spojení z mělník do Rakovník
odjezd 23.10.2009
Mělník odj.13:05 Os 6411......

Myslím, že ne třeba dál popisovat. :-D
Filín prohlásil: Na to, že je podzim, je docala teplo..
Odpověď: Jo, to docela je.
Filín: Jo, to bude tím rumem.. :-D Hňup.. :-D
Jdeme s klukama provodu a nakrást z lesa dřevo, klacky, klacíky, klacíčky... :-) Takže se jde ke studánce ve složení: Já Zdeňour, Filín. Holky zůstávají jako strážkyně ohně pod převysem ve složení: Luci, Ségra (Petra) a Michala. Cestou kluci postupně chápou, proč jsem na týhle cestě minule padal když jsem nesl vodu a dřevo od studánky, když jsem tu šel ještě s Luci. Zkratka mezi skalama, cestou zpátky, je taky celkem kluzká. Na kopci sedáme do mokrýho listí a Filín si vychutnává žváro. Zdeňour z nás nemůže, protože si svítíme s Filínem baterkama do očí a máme z toho neomezeně obrovskou prču. :-D
Z dálky jsou slyšet děvčata, jak štěbetaj jako jiřičky z jara. Na kopci pod převysem, závodíme s Filínem, kdo bude nahoře dřív. Úmyslně tedy omylem, ho od sebe odrážím a Filín padá. Ječmen se tak ujímá vedení a vítězíííííí!! :-D Písničky s doprovodem kytar, nám zpříjemňují večer u ohně. Jak tak koukám, celou dobu do ohně, oči se mi začínají klížit. Roztahuju teda celtu u ohně a společně s mojí termodečkou Luci, uleháme a přikrývám nás spacákem. Budíme se ráno. Filín s Petrou ještě klábosej u ohně. V noci nejspíš pršelo. Zbytky deště ještě padají ze zabarveného listí stromů, co se ještě drží na stromech.

25.10.
Dívka od koní mě nechce nechat hít ji doprovodit domů. Abych prej dospal.. :-D Leč na to jsem příšerně paličatej a navíc ji nenechám jít samotnou lesem a pak tmou po silnici, kor když o mě tak hezky pečuje a stará se o mé srdce s velikou péčí a starostlivostí. :-) U Luci doma se ještě dlouuuuuuho loučíme jako by jsme se neměli rok vidět a pak se ještě dlouuuuho otáčíme a máváme. :-) Popravdě kdyby jsme se neměly vidět rok, tak by loučení bylo na půl roku.. :-D
Na konírně hledám klobouk.. Nikde není, asi se zakutálel dolů ze svahu.. A tak dopisuju cancák.. Po probuzení, když jsem ještě na chvíli zaříz, mě ségra vycukává a nakonec leze na stěnu převysu, kam mi klobouk schovala... Jidáška je to! :-D Na hranici s ní! :-D Za chvíli jdu ségru zahodit... Tedy doprovodit do Šemanovic, kde na ní bude čekat bratránek aby ji odvezl. Krčmářce kradu kečup, psáno ketchup, na fazolovej guláš, co vařej kluci a kterej se na mě po celý zbytek dne podepsal. Odpoledne, jdeme přes kostelíček, kde nás již vyhlíží Dívka od koní a jdeme do Jestřebice na jedno k Šálkům. Po cestě Filín všem nese bagáž na pět minut, protože řekl sprostý slovo. Hned na to, nesu všechno já... Dosedáme ke stolu u Šálků, chvíli kecáme, pak hrajeme na kytaru, pak hrajeme karty. Zdeňour celou dobu pečlivě zapisoval čárky za sprostý slova.. Já měl 2, Filín 4 a jednu tečku za náznak a Míša měla 2. Té bylo ale nakonec odpuštěno. Luci a Zdeňour, neměli nic. V 21:00 nás vyhánějí a my jdeme na kostelíček. Beru bagáž jako první, pak je na ředě Filín.. Tady si ze mě poprvé vystřelil můj dezorientační smysl pro humor. Zašli jsme si asi tak 1km za odbočku ke Kostelíčku...
Po úspěšném doražení a rozdělání ohně, zdeňour vytahuje čočkovku co vařil ještě doma. Dokud ji nevyndal, tak jsem nevěřil, že sebou má polívku ve sklenici.. A fakt jí měl. :-D Ještě jsme ji trochu přidělali a Filín si jí vychutnává jako prga..
Michala jde na kutě. Hned za ní a skoro na ní odpadá Filín.. Zbyly jsme jen my tři, nejotrlejší jedinci - Dívka od koní, Zdeňour a já - Ječmen. Zdeňour si dělá kafe a sedíc zády ku svahu, mu ešálek jaksi vyklouz z ruky a začal se koulet dolů ze svahu. Vypuknul děsivej smích, kterýho by se leknul i sám Lucifer. :-D Přesto jsem se držel, abych pozdržel svůj zlomyslnej smích a mohl tak naslouchat lichotivému cinkání pro mé zlomyslné ouško, jak se ešálek čím dál víc vzdaluje okraji cesty a já tak mohl mít krásnou představu, kam až se bude ráno kutálet i Zdeňour, až si pro něj poleze.:-D Celkem se kutálel aspoň půl minuty. :-)))) Hrajeme a zpíváme až nakonec padá na celtu i Zdeňour. Jdu doprovodit domů Dívku od koní. I přes její námitky, že nemusím ať zůstanu, že dojde tím lesem (kde prosvítá jenom svit hvězd za jasného počasí) sama.. A ještě ke všemu asi v půl druhý ráno.. Cvoček maličká.. Myslela, že jí nechám jít samotinkou.. :-)
By mě ani nehlo. :-D Opět následuje ve vsi dluuuuhé loučení a já jdu zpátky do lesa.
Tady si ze mě vystřelil můj dezorientační smysl pro humor po druhý.. Zabloudil jsem v šílený mlze, protože nebyly vidět značky a viditelnost jeden metr mi na orientaci moc nepřidala. Do nočního lesa, vstupuju asi ve 2:15.. Později hledám signál, abych ošklivě zalhal Dívce od koní, že jsem dorazil a v pořádku. (Promiň Luci.. :-( Když já chtěl, aby jsi šla v klidu spinkat.....) Ano, dorazil jsem.. Ale asi v půl šestý ráno, když mlha ustoupla a já konečně narazil na nějakou značenou cestu. :-D Do teď nechápu, jak jsem mohl sejít ze značky.. :-D Ale to je fuk.. :-) Byla to krásná procházka.. Až na to, že kousek ode mě zaštěkala srnka a já se celkem leknul.. :-D

26.10.
Mý ráno je až před polednem. Schytávám to od filína, že na mě čekal do 5-ti rána.. :-D A to jsem měl radost, že nikdo nepostřehnul, že sem přišel ráno, a já tak budu moct dělat, jak jsem krásně trefil.. :-D Inu - až někdy jindy... :-D
Filín dodělává zase fazolovej vulguš a když rozdává nášup, lovím ve svém ešusu brouka. Páč proteiny nepotřebuju, tak jsem ho radši nesněd.. :-) Dojídáme, balíme, uklízíme.. Pak vyrážíme přes Rozbořenku na Klemperku. Cestou se kochám každým úchvatným zabarvením stromů všude kolem nás. Škoda, že tu teď není se mnou Luci. Zdeňour se natáhnul na schodech od Kostelíčku. Pohotově tahám mobil abych ho blejsk. Na Rozbořence pročítáme cancák a ještě pár řádek dopisujeme. Podepisuji se tu i za Dívku od koní, páč je stále se mnou ve mém srdci. Tak snad mi odpustí ten nepodařeně zkomolenej podpis - Lůca :)... Ale snažil sem se.. :-DFilín je nadšenej a zkoumá kažej kout Rozbořenky. Na Klemperce, Michala čeká dóle, páč se bojí vylízt nahoru po žebříku. Cestou zpět, písám Dívce od koní, že jdeme k Petrovi na kafe a odtud pak domů.. Jestli se ještě nechce vidět. Ale asi má vyplej mobil... :-( Takže je mi smutno, když odjíždím a my se spolu nerozloučili. Nechal jsem ji tedy aspoň hromádku polibků před její brankou, aby měla zásobu, než se zase uvidíme. :-) Což bude brzy. :-) Odjíždíme na Mělník. A je zas cejtit divnej splín z každýho z nás. I když to nikdo nedává najevo. Mělník... Město... Zas plno aut, lidí, spěch a zápach města. Nemám rád návraty. Kluci a Michala, mi ještě zapisujou pár řádků do cancáku a loučíme se. Jen doufám, že z města zas brzo budu moct odejít. Tak klucí.. Dík za pěknejch pár dnů.. A zase někde v lesích, si řeknem to svý:
Ahoj! :-)

Líbí se Vám tyto stránky?

Ano, líbí (433 | 89%)


www.kov.huu.cz
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one