Já a má Lu

Já a má Lu

Místo narození: Praha

Místo nynějšího žití: Kdesi v ČR. Myslím, že Mělník, ale je to různý. :-)

Datum narození: 8.9.1985 No jo, věčnej panic, tak se smějte lidi, jen do toho. :-D

Stav: Zeptejte se mé milované Lu, mé Dívky od koní. :-))

Povaha: Jak kdy, jak kde, jak s kým. Ale prej jsem beznadějnej romantik. :-D Já, to tak... :-D

Koníčky: Vandry!!! Kytara, zpěv (muzika všeobecně), psaní textů, pes, pak práce, práce, zas jen práce a práce...

Cíle: Úspěch v práci, šťastná rodina a malinkej domek, s malou zahrádkou ale hlavně ne ve městě.

T.O. Toulavé křusky www.toulavykrusky.jex.cz

Kolem polední, burcuju souseda. Byl v celku vstřícnej a švihnul mě až do Vojtěchova. Cestou nám překáží divočák, přebíhající silnici, hned za ním, se plahočej myslivci z pole zarostlého kukuřicí.
Ještě se sousedem chvíli kecáme, když jsme na místě a pak každý vyrážíme směr domov. On zpátky na Mělník, já kamsi pod převys za svou milou. :-)
Jen jsem vkročil do lesa, přes cestu, mi přeběhl nádherný jelen. Měl krásné obrovské paroží a běžel tak lehce, jako by se snad ani kopýtkama nedotýkal země. Je to prvně, co vidím jelena ve volné přírodě. Cestou ještě narážím na srnky.
V Jestřebici sedám za stůl Kamenné hospody, kde dávám jedníka.Vedle mě sedí pár středního věku. Jsou to trampové v civilu, jak se dozvídám. Povídáme o rozmarech počasí, o cestách, o hezkejch ale i těch horších zážitcích... Taková ta klasika, výměn zážitků a pohody. :-)
Pak se bavíme o muzice. Pán také hraje. Sakra! To je děs.. .-D Tramp v civilu, ček jim pak furt vyká..Vedle u stolu, sedí pro změnu pár vyššího věku. Pán volá hospodskou, že chtějí platit. Na jídlo čekají dlouho (ještě ani ne 15 minut), svařák je kyselej, kafe je nic moc a pivo je hrozný. :-D Ježkovo voko. :-D Chci vybouchnout smíchy, pivo a kafe tu maj dobrý, to vím s jistotou a to ostatní si už domyslím z jejich chování sám.. :-)
Dopíjím a frčím.
Po cestě, i když jdu pomalinku, předbíhám skupinku turistů. Asi o kilák dál, se zastavuju a sedám do trávy, abych si vychutnal kouzlo podzimu s nádherným výhledem na protější kopce a smíšené lesy. Tady mě turisti zas předbíhaj.
Ovšem na kostelíčku, je zas míjím, když ho prolejzaj. Jdu a kousek za skalou, jsem málem načapal jednu z nich, když si chtěla odskočit. Já rudej, ona ještě víc.. :-D
"Ježiš promiňte, se omlouvám". Prohlašuju, když ji spatřím, jak si chce teprv rozepnout kalhoty. :-D
"Já nevím kam se schovat..." špitla a očividně čekala až zmizím v dáli.
Tady sem se ovšem vyšvich děsnou znalostí Kostelíčku, když sem jen tak letmo prohodil.. "Tudy podél stěny skály, tam je to ok".. Sem mistrně prohodil asi z poloviny škrpálu na půl cesty od Kostelíčku. Jen jsem slyšel mnohé díky z povzdálí a já svištěl dál svým směrem na Březinku. U Petra má zavřeno, tak se šinu pomalinku do Nostalgické Myši do Šemánek, posečkat na Dívku od koní - mojí šíleně vééééélikou lásku! :-))
Během týdne, co jsem tu nebyl, všecko krásně zezlátlo a zrezlo. Sedím v Myši. Je tu pan Ondřej Suchý, který po chvilce naléhání jedné paní, si nakonec přisedá k jejich stolu a ochotně si s nimi povídá. Nakonec se s paní velice ochotně fotí. Pak má paní nápad, že se prý vyfotíme úplně všichni a tak se společnost zvedá aby se šli blejsknout.
Paní, co seděla u toho vedlejšího stolu, mě oslovuje "pane kovboj" a já z toho mám srandu. :-D Takhle mi ještě nikdy nikdo neříkal. No co, vše je jednou poprvé. :-D
Krčmářka nás všechny později provází sálem a dvěma zamčenýma místnostma. Místnosti i sál, připomíná muzeum celebrit.
Jsou tu věci, od starých herců a muzikantů. Kontrabas, klavír, kostýmy, obrazy a rukopisy.. Dokonce i křesla a opona. Psací stroje. Je to krásné. Člověk udělá pár kroků z hospody na sál a hned jako by se ocitl ve světě pohádky.
No nic, je 22:00 a Luci mi nejde. Jsou dneska v Dětěnicích ve středověkém hostinci, tak se jim to asi protáhlo. Jdu platit a pofrčím pomalu pod převys. Zítra se snad už naše cesty střetnou.. Vlastně určitě. :-)
Cesta na převys, byla děsná. Můj dezorientační smysl pro humor, si ze mě zas vystřelil! Chci to vzít kratší cestou a nechápu, jak jsem mohl zabloudit. S troškou štěstí, se vracím zpátky na okraj obce a jdu na pokus číslo dvě. Jasný.. To samý.. S trochou štěstí se vracím podruhý, zase na kraj obce a lehce rozladěnej tím, že nemůžu najít cestu, kterou znám celkem dobře, jdu nakonec na značenou cestu a půjdu kolem studánky. Hurá! Převys! Jásám, když vidím že jsem úspěšně dorazil na místo, kam jsem měl namířeno. :-) Ještě dělám oheň, vařím fazole a jdu na kutě.

1.11.
A vida, máme tu novej měsíc.
Probouzím se celkem pozdě, až kolem devátý. Z vyhřátýho spacáku mě tahá chtíč dojít ven s pískem. Hned na to honem dělám oheň a chvíli zkouším hrát na harmoniku. Zapoměl jsem vzít sebou kafe, tak se potom stavím v Myši.. Teď popíjím čaj s medem a rumem. Než půjdu do Myši, chci nasbírat nějaký dřevo. Chodím sem poměrně často a tak bych chtěl sebrat trochu víc. Divím se, že jsem tu ještě na nikoho nenarazil. Pokaždý když tu sem, tu předemnou někdo byl. Vždy nanošené dříví a teď tu někdo nechal i rukavice a štípačky.
Najednou i přes obrovskou nouzy v blízkém okolí sehnat dřevo, celkem rychle nanáším hezkou hromádku dřeva. Většina byly soušky a větší větve, z buků.
Hasím oheň, opravuju a zvětšuju furt se zmenšující ohniště a pádím na to kafčo. Věci nechávám tady beru jenom kytaru..
Kafčo proběhlo rychle a já sem jdu podívat do březinky, jak to vypadá u Petra. Fičí docela studenej vítrale je dobře, zima není. Dokonce i v noci mi bylo skoro horko.
tak sedím u Petra. Při dalším kafču, se dozvídám, že Luci by mohla přjít tak za dvě hoďky. To by jsme se ještě mohli trochu cournout. :-)
Sedím u stolu s místníma lidma a kecáme snad o všem. Jak se hospoda plní, vyndavám kytaru a dlouho hrajem, až mě trochu pálej prsty od strun. Zdejší postarší pán, prohodil k těm mladším (vůči mě starším): "Jo, víte že tenhle nám sem dolejzá za Luckou?" A další se přidal: "Tak mu dáme do držky!" :-D A začal se tomu strašně smát. :-D Což mě trochu uspokojilo, protože jsem teď právě zjistil, že nejsem jediná svině od kosti, jak jsem si původně myslel. :-D Jsou tu bezva lidi.
Když Dívka od koní přichází, venku je už tma. Přinesla mi jabko. Super sladoučký a štavnatý.. Stejně jako její rtíčky. :-) Teď si ze mě zas utahuje hospodskej: "Aby ses nepos..." :-D
Za chvilinku to tu balíme a jdem se mrknout pod převys. Tady u ohně, si ze mě zas dělá srandičky Dívka od koní. Děsně se jí líbí, že jsem lechtivej snad na celým těle a tak do mě nenápadně vždycky štouchá prstem a má srandu z toho, jak vždycky nadskočím. :-D Prostě se v tom doslova vyžívala potvůrka moje. :-) Lehce po desátý ji jdu doprovodit domů. Balím i svý věci, abych byl blíž autobusu, kterým ráno pojedu. Přespím na rozbořence.. Loučení s Luci, je šíleně dlouhý. A to, že fičí ledovej vítr, je nám v tuhle chvíli nějak ukradený. Ještě zdálky, mi Luci píše světýlkem nápis do tmy: Miluji tě. Jestli něco nemám rád, tak je to loučení s mojí kostičkou cukru, Luci. A pak ještě návraty do města z vandrů..
Pádím spát. Kupodivu jsem nezabloudil. Že by mě snad opustil můj milovaný dezorientační smysl pro humor? :-D Ba ne, tady nešlo zabloudit, navíc není mlha, jak fouká silný vítr. Když dorážím, ještě písám Luci, že jsem dorazil v pořádku a jdu spát.

2.11.
K životu se vracím v pět ráno, abych stihnul bus a nejspíš jít do práce. Tak rychle balím. A to úplně zajímavým způsobem, jak jsem pozdějc zjistil.. Celty mám zavázaný úplně jinak a na prd Ešusy sem dal na druhou stranu..... Jestli to takhle půjde celý den, tak potěš chobot teda..To bude zas den, jestli to takhle bude dnes furt. V Březince na zastávce, dopisuju cancák, Luci možná pojede tím samým busem.
Tady už tak nějak není co psát. Vlastně jo.. Luci přišla i se svojí mladší sestrou. Tak jsem si uťáple troufnul říct, že je Luci menší než její mladší ségra. :-D A pak se jelo na Mělník...
Tak to by bylo všecko z tohohle love story vandru. :-D

Líbí se Vám tyto stránky?

Ano, líbí (433 | 89%)


www.kov.huu.cz
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one