Já a má Lu

Já a má Lu

Místo narození: Praha

Místo nynějšího žití: Kdesi v ČR. Myslím, že Mělník, ale je to různý. :-)

Datum narození: 8.9.1985 No jo, věčnej panic, tak se smějte lidi, jen do toho. :-D

Stav: Zeptejte se mé milované Lu, mé Dívky od koní. :-))

Povaha: Jak kdy, jak kde, jak s kým. Ale prej jsem beznadějnej romantik. :-D Já, to tak... :-D

Koníčky: Vandry!!! Kytara, zpěv (muzika všeobecně), psaní textů, pes, pak práce, práce, zas jen práce a práce...

Cíle: Úspěch v práci, šťastná rodina a malinkej domek, s malou zahrádkou ale hlavně ne ve městě.

T.O. Toulavé křusky www.toulavykrusky.jex.cz

Poklidné nedělní dopoledne těsně před obědem, prořízl křik. Křik, nadávky a
bolestný povyk!
Dívka s Hřebíkem hbitě vyskočili s křesel a běželi se podívat na Baculíka, který
dostal nové kolo k šestým narozeninám.
Kolo bylo postavené vzhůru nohama, Baculík měl kolem sebe kopu nářadí a kolo
bylo napůl rozebrané. Z prstu mu tekla troška krve, protože si skřípnul prst do
řetězu a šíleně láteřil jako tatínek.
"Já sem ti to říkala. Nestrkej mu do huby ten ječmen, teď se podívej. Celej
tatínek, celej ty." Řekla prvně mírně rozlíceným hlasem k Hřebíkovi dívka a
čekala odpověď.
"Vždyť na tom není nic špatnýho. Chválil skoro Baculíka, že rozebral nové kolo a
že nadává. "Podívej, aspoň si v budoucnu udělá všecko sám, se vším si poradí.
Stejně, jako já." Dodal pyšně!
Dívka vzala Baculíka a šla mu omýt ránu. Ozval se další povyk a jek!
"Nééé! Mamííí!!! Tu desinfekci už nééé!" Bránil se strachy vyděšený Baculík.
"Dej sem ten prst a drž, seš po tatínkovi, tak to musíš vydržet!" Řekla, aniž
tušila, že za ní stojí Hřebík kochající se svým synkem, který zatím posbíral
všechny jeho zkušenosti co se týče práce a okoukal všechny možné vychytávky, jak
se vyhnout úrazu, nebo ho naopak jen předstírat pro soucit ženy. Tomu ale
Baculík zatím ještě nerozuměl. Věděl však, že to funguje bezvadně, protože
maminka tatínka vždycky dlouho utěšovala a pak mu asi zase nadávala, protože v
noci byly z jejich ložnice slyšet divné zvuky.
"A ty bys už taky moch dát dohromady ten velorex, nebo to prodej, protože se to
tu válí už aspoň půl roku!"
"To není ani půl roku, pídě moje." Řekl a hrdě se kochal Baculíkem, jak mužně
drží při desinfikování rány na prstu.
"Ne jo? A proč teda do toho auta nebo co to je choděj slípky snášet vejce a
koukala sem, že v levým světle, se usídlili jiřičky. Možná jim tam začnu chodit
přikrmovat mladý, protože tam už taky mají vajíčka."
Hřebík rudnul čím dál víc, a nezmohl se na slovo, až najednou.
"No tak to teď s tím stejně nemůžu nic dělat, protože když tam maj ty jiřičky ty
vajíčka..." Snažil se vykroutit z dalších marných oprav velorexu.
"Až se vylíhnou a naučí se lítat, tak to rozhejbeš nebo to letí z baráku."
Rozhodla pevným a rozhodným slovem dívka.
Hřebík zkroušeně odešel.
Když mladé jiřičky odlétly, dojel potají k mechanikovi, jestli by se na to
nekouknul. Ale měl podmínku. Výhradně v noci a bez rámusu a nesmí být slyšet ani
vidět. Slíbil mu za to dobrý příplatek a tak mechanik přijmul.
Přes den Hřebík dělal, že se v tom hrabe, přitom jenom utahoval a povoloval celý
den jednu matičku sem tam přeleštil motor, o kterém by kdekdo už řekl, že právě
přišel z továrny. Přitom se vždycky zamazal vyjetým olejem, který měl vždycky
schovaný pod motorem, aby vypadal, že něco dělá.
Až jednoho dne, Hřebík zavolal:
"Pojď se na něco podívat!"
Sednul do velorexu, otočil klíčkem v zapalování a ten jako nový naběhl hned na
poprvé. Hřebík zářil, protože se domníval, že jeho ego stoupne v dívčiných očích
aspoň o 20%.
"Dobrý a kdo ti s tím pomáhal?"
"Přece víš, že sem se tu v tom celý dny hrabal a sám. Bylas u toho."
"A nebyl tu náhodou po nocích takovej starší pán, který to tu opravoval za tebe?
Načapala sem ho tu už první noc a myslela sem že to je zloděj." Řekla a
vytahovala se.
"Slíbila sem mu každou noc kafe a jídlo, když ti nic neřekne, že sem ho tu
viděla." A v jejích očích byl vidět smích který urputně zadržovala.
Hřebík nevěděl, co má říct a dívka pokračovala:
"Ale bylo kouzelný, tě pozorovat skoro celý týden, po celé dny, jak utahuješ a
povoluješ jednu matičku, jak přelešťuješ motor a jak na sebe patláš vyjetý
olej."
Hřebík byl jak na fakírovém lože posetém hřebíky. Jeho ego u dívky právě kleslo
o neuvěřitelných 90% a nebylo cesty kterou by se z toho mohl vykroutit.
"No, já sem ti chtěl jenom udělat radost." Usmál se.
"Stejně seš roztomilej víš to?" Hřebíkovi opět stoupalo sebevědomí.
"Mi řekni, kterej chlap by tohle dělal pro svojí ženskou?" Řekla dívka.
"Snad každej ne? Je to přece samozřejmost." Vytahoval se najednou jako by mu z
levé náprsní kapsy vypadlo deset kilo hřebíků. Dokonce i ječmen z pusy
vyplivnul, ale v zápětí si to rozmyslel a zase ho sebral.
Hřebík poučoval Baculíka:
"Vidíš, Baculíku? Víš, co z toho všeho plyne, ne?"
"Nevím z čeho tati."
"No přece z toho všeho."
"Ale z čeho?"
"No přece z toho co jsme tu teď s maminkou rozebírali."
"Aha." Baculík sebral ze země stéblo ječmene a strčil si ho do pusy. Hřebík
zazářil!
"Tak asi to, že se musí umět z každý situace před holkou uznat pravda a myslet
si svý. Tak jak si mi to říkal tati."
Hřebík zkroušeně odkývkul a odešel se sklopenou hlavou do svý dílny, kde celý
den něco tlouk a pak byla dlouho slyšet pila.
Pak přemýtal o tom, co to klukovi říká za kraviny, protože to pak používá proti
němu a rozhodl se, zvolit jinou strategii výchovy.
"Baculdo! Ke mě!" baculík přiběhl jak nejrychleji uměl, protože čichal, že se mu
dostane nějakého překvapení z tátovi dílny.
Omyl.
"Tady sem ti vyrobil stavebnici." A přinesl ohromnou krabici.
Baculík pln očekávání a radosti v očích, které se mu v tu chvíli blýskali jako
diamanty byl záhy nemile překvapný.
Otevřel tu obrovskou bednu a tam byla halda prken, hřebíků a spousta nákresů, co
všechno se z toho dá vyrobit.
Baculík spíš čekal prak, autíčka, lopatky a kyblíčky a on mu tatík klidně dá
bednu harampádí.
"To je bezva tatí. Děkuju." Vykrucoval se a šel se houpat na houpačku, která
ještě zázrakem držela pohromadě.
"Baculíku, my se jdeme s maminkou projet, za chvíli přijde strejda Fanouš s
tetou Bublinou tak tu nedělej žádný vylomeniny. My se vrátíme brzy."
"Dobřé tatí!"
Hřebík zatáhnul dívku do velorexu.
"Ty s tím fakt chceš někam ject?" Skoro ze sebe vyjekla dívka hrůzou.
"No jasně, dělal na tom přece profík ne? A když už to tu je, tak co by to tu
mělo jenom stát?"
Nastartoval a zmizeli za prdění výfuku v dálce. Baculík se zatím šel podívat do
tý bedny od táty, co tam vlastně všecko je.
Dívka s Hřebíkem, se vrátili až skoro za tmy a venku už z dálky, viděli Bublinu
a Fanouše, jak sedí na zápraží přede dveřmi.
"Co se děje? Kde je malej?" Tázala se dívka.
"Uvnitř." Prohodil Fanouš.
"A proč nejdete dovnitř a sedíte tu na zápraží jak v trucovně?"
"A copak se to dá? Ten malej prevít je celej tatínek." Rozčiloval se skoro
Fanouš.
"Zatlouk všechny okna prknama a přibil dveře hřebíkama."
Hřebíkovi se odleskla nadšená jiskřička v očích.
"Tak přece si z tý krabice...." Až teď si uvědomil, že se nedostanou do domu a
začal.
"Baculajs, otevři, nebo až to otevřu já, budeš mít dva dny zákaz vůbec pohledět
na jedinej hřebík z dílny!"
"To nevadí, tatí!"
Hřebík dostal ránu do srdce. Do teď si myslel, že to kluka baví.
"Baculíku, otevři, tady maminka. Udělám ti tvůj oblíbený koláč s polevou a budeš
moct spát u nás v postýlce."
"Co blbneš? Takhle ho uplácet, to není trest." Řek Hřebík.
"Uvidíš, na děti musíš psychicky." Řekla trošku s nosíkem nahoru dívka.
V tom začli skřípat hřebíky u dveří, jak je Baculík zkoušel páčit kleštěma.
Sotva otevřel dveře, Hřebík ho chytil.
"Tak aby jsme si rozuměli mladej, tak takhle teda ne! Máš dva dny zákaz hrát si
s tím novým bagrem!" Baculík se rozesmutněl.
"Proč furt zorovna dva dny?" Ptala se dívka.
"Protože dva!" Řekl rozhodným hlasem Hřebík a šel páčit prkna z oken a přitom
sám nevěděl, proč zrovna dva.

Konec páté části...

Líbí se Vám tyto stránky?

Ano, líbí (433 | 89%)


www.kov.huu.cz
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one