Já a má Lu

Já a má Lu

Místo narození: Praha

Místo nynějšího žití: Kdesi v ČR. Myslím, že Mělník, ale je to různý. :-)

Datum narození: 8.9.1985 No jo, věčnej panic, tak se smějte lidi, jen do toho. :-D

Stav: Zeptejte se mé milované Lu, mé Dívky od koní. :-))

Povaha: Jak kdy, jak kde, jak s kým. Ale prej jsem beznadějnej romantik. :-D Já, to tak... :-D

Koníčky: Vandry!!! Kytara, zpěv (muzika všeobecně), psaní textů, pes, pak práce, práce, zas jen práce a práce...

Cíle: Úspěch v práci, šťastná rodina a malinkej domek, s malou zahrádkou ale hlavně ne ve městě.

T.O. Toulavé křusky www.toulavykrusky.jex.cz

Pokračování šesté

Jednoho dne, se mezi zdejšími na okolních samotách rozkřiklo, že kolem slídí
nějaký divný chlap a že nejspíš chodí okukovat jejich pozemky a nejspíš prý
přemýšlí, co by kde ukradl. Lidi začli skoro šílet, protože jeden srub už někdo
před několika týdny vykradl.
Ale Hřebík byl zcela v klidu. Seděl si doma na gauči, popíjel pivo z plechovky,
pokuřoval doutníčka a poslouchal rádio.
"Ty kouříš? Od kdy ty kouříš?" Ptala se ho udiveně dívka, protože to bylo prvně
co viděla, že drží v puse něco jiného, než ječmen.
"Se ví, sem tam si dám doutníčka. To když něco plánuju." Prohodil skoro mistrně
a dál poslouchal rádio.
"Tady kolem lítá nějakej zloděj a ty místo, abys proved nějaký zabezpečení, si
tu v klidu posloucháš ten křáp."
"Buď v klidu zlato, k nám jistě nikdo nedorazí. A když náhodou jo, tak ho vyženu
mým speciálním prostředkem.
"To sem teda na ten tvůj speciální prostředek zvědavá." Odfrkla dívka a odešla
ke koním.
Tu noc, bylo slyšet nějaký šolichání pod okny. Ale Hřebík byl v klidu, protože
venku sílil vítr a on to dával za vinu právě jemu.
"Měl bys tam radši jít, co když je to ten zloděj?"
Sim, tě. V klidu, mám přece speciální prostředek, kdyby někdo přišel, určitě by
se dlouho nezdržel."
Ráno vyšli ven. Slunce svítilo, a sem tam ho překrýval stín z okolních stromů.
"Můj velorex!" Zařval Hřebík!" Velorex byl fuč a s ním i nová plachta na něj.
"Jak tvůj velorex, kupoval si ho přece mě ne?"
"To je teď jedno, velorex je fuč!" Pravil rozčileně a hledal svojí speciální
pomůcku na hlídání.
V tom se z křoví vyklubal Hřebíkův speciální prostředek. Byl to pes. Vořech jak
se patří. Tak středně velikej, z jeho vzhledu jde hrůza, ale krčí se a lísá u
nohou dívky.
"To je ta tvoje speciální pomůcka na hlídání?" Tázala se se smíchem dívka.
"Ne, to byla moje pomůcka na hlídání. Teď už je to zase pes z útulku ze vsi!"
"Ale no tak, přece ho jen tak nehodíme někomu do klece. Necháme si ho. Jak se
jmenuje?"
"Nijak, nemá jméno!"
" Tak jo, jak chceš." A dívka začala pejska z útulku pečlivě prohlížet.
"Budeme ti říkat Ťunťa!" Vyhrkla radostí, že zase namíchne Hřebíka.
"No jasně, nějakýho uštěkanátka, kterej ani neštěká a kterej nám klidně nechá
ukrást velorex místo hlídání, si klidně zaleze do křoví a počká si, až vylezem
aby se moh lísat. Csss!" Syčel Hřebík.
"Já až toho hajzlíka chytnu, udělám mu zubní protézu bez protézy."
"Co to zase meleš?"
"Neznáš? To je že mu vyrazím všechny jeho zuby a nový už mu neudělám." Odvětil
už zase hrdě Hřebík.
"Seš cvok. Víš to?" Smála se mu dívka.
"Jen se směj, ale uvidíme kdo se bude smát naposledy." A Hřebík pomalu začal
plánovat svou lest na podlého zloděje velorexů.
Nastražil past. Na místo, kde byl velorex, zaparkoval Hřebík půjčenou škodu 120
a před ní vykopal hlubokou jámu, tu vystlal igelity, a naházel do ní všelijaký
sajrajt. Zbytky jídel, pukavce, shnilá jablka a jako třešničku na dort a na co
byl obzváště zvědavý po reakci zloděje, byl vyjetý olej. Mraky vyjetého oleje!
Na dveře dal lísteček, nebo spíše list, s ohromným nápisem:
Nejsme doma! Vrátíme se za týden, jsme u moře. Hřebík
Rodině dal příkaz chovat se nanejvýš potichu a nepozorovaně, aby je nikdo
neviděl.
A Takto Hřebík očekával zloděje dlouhé dny i noci.
"Nechceš tu díru už zakopat? Děsně to tu smrdí a co když něco Baculík chytne?"
"Ale co by, ještě vyčkám, určitě se chytí, hlavně potichu ať nás kdyžtak nikdo
nevidí. Počkáme ještě dva dny, až se budem vracet od moře a pak tu díru zakopu a
škodovku vrátím."
Dívka obracela oči v sloup, protože Hřebík byl zlodějem posedlý, od doby co se
mu odvážil ukrást velorex.
Až najednou předposlední noc, se venku cosi šustlo. Hřebík vztyčil uši jak
mariňácký ovčák, a ze tmy pozoroval koutkem okna škodověnku.
Viděl stín. A mám tě!" Pošeptal si pro sebe a vyšel potichoučku zadním vchodem.
Obešel celý srub, až viděl škodovku a vidí pohyb. Připlížil se ke škodovce,
obplazoval ji zepředu když tu náhle rána! Hřebík spadnul do svojí pasti. Všechny
ty jabka, olej, zbytky jídla, pukavce, teď smejkalo na jeho pokožce a šíleně
láteřil.
"Já sem takovej trubec, no počkej ty zlodějíčku velorexů!" Vyškrábal se z jámy
plné odpadu, a blížil se k otevřeným dveřím škodovky. Když tu náhle by ho málem
trefil šlak. Ze dveří škodověnky, vyskočila kočka, hned za ní Ťuňťa a Hřebík se
jich tak lek, že urval zrcátko.
"Co tu řveš? Zbudíš Baculíka. Jo a zapoměla sem ti říct miláčku, že si Baculík
hrál ve škodovce a zapoměl asi zavřít ty dveře." Skoro šeptala dívka z okna.
"Už sem ho málem měl, ale ten tvůj Ťuňťa ho nejspíš vyplašil. Sem říkal, vrátím
ho do útulku. Né, dáme mu jméno Ťuňťa. No tos mi taky řekla brzo, co kdyby jí
někdo ukrad? Co bych pak Řek Grizzlymu?" Pokračoval rozlíceně. "A ne že půjdeš
domů takhle, koukej se nejdřív pořádně osprchovat a pak si pojď konečně
lehnout!"
Hřebík dal spršku a šel si lehnout. Ráno vstal časně ráno a šel se podívat, co
dělá škodověnka.
Stála tam, ale vedle ní taky nějakej chlap. "Divnej, takový individum a
nakukoval dovnitř." A najednou si to uvědomil - zloděj!
Seběhnul schody a vrhnul se se vší vervou na zloděje! "Já ti dám krást velorexy,
ty zubní pasto!"
Vrhnul se na něj, povalil ho na zem a než si stačil všimnout, že to je Grizzly,
uštědřil mu pár dobrých ran do žeber.
"Co tu k sakru vyvádíš? To neumíš číst, že jsme u moře?"
"Šel sem se jenom podívat, jestli tu ta moje škodovka ještě je a viděl sem
urvaný zrcátko, tak sem myslel, jestli tu někde není ten zloděj. Ale vidím, že
to hlídáš, tak je to fajn." Držel se celou dobu za žebra, ležíc v blátě.
Dívka vykoukla z okna.
"Jé ahoj, proč se válíš po zemi? Pojď na koláč."
"Já bych rád, já už ale zase musím."
"Ale no tak, pojď na koláč." Opáčil hned Hřebík. "Přece sme sousedi ne? Musíme
si pomáhat." Usmíval se jako by se nic nestalo.
"No tak tedy dobrá."
Jak ho dívka spatřila, viděla že není úplně v pořádku."
"Co se ti stalo?"
"Ale takový nedorozumění, skočil sem na něj a on to byl on a ten tamten."
Vyprávěl Hřebík a přitom koukal stydlivě do stolu.
Když tu rána a cáknutí!
"Zloděj!" Zařval Hřebík a letěl ven jak tryskomet.
Z díry koukal zbytek velorexu. "Tak pojď ven ty zlodějíčku, konečně tě mám, to
ti to nebylo málo ten velorex? Chtěl jsi víc?" A z velorexu se vyprosťoval
Fanouš.
"Co je? Vždyť si mi dal klíčky, že si ho můžu na pár dnů půjčit na sraz
veteránů." Hřebík se zarazil. Ve vší práci v dílně si vůbec neuvědomil, že
slíbil Fanoušovi velorex na pár dní.
"A co tu máš za divnej kompost? Že bys šetřil hnojivo na extra ječmen do huby?"
Smál se nasmrděnej Fanouš vším z tý díry.
"Ále. Chtěl sem chytit toho zloděje. Ale už je to v cajku, tím se nezatěžuj."
Dívka koulela okama jako nikdy. Přistoupila k Hřebíkovi a v klidu mu řekla, že
to přehnal, měl by se všem omluvit a tu díru zakopat. Nemluvě o kontaminaci země
z toho jeho oleje, kontaminaci jeho i Fanouše.
Hřebík se zastyděl, kývl hlavou, všem se omluvil, vyprostil spolu s Fandou a
Gryzzlim velorex ze zapáchající jámy, vzal lopatu a díru zahrabal. Pot z něj
,lil jak z kropícího vozu, když tu přišel pošťák. "Nesu poštu, Hřebíku!" Hřebík
poštu přebíral.
"Víš, že chytli toho zloděje? Stihnul vykrást ještě ten srub nahoře za jezerem,
ale pár minut na to ho čapli. Nějak před týdnem asi."
"Vážně? To je bezva." Řekl Hřebík a šel uklidit lopatu.

Konec šesté části

Líbí se Vám tyto stránky?

Ano, líbí (431 | 89%)


www.kov.huu.cz
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one