Já a má Lu

Já a má Lu

Místo narození: Praha

Místo nynějšího žití: Kdesi v ČR. Myslím, že Mělník, ale je to různý. :-)

Datum narození: 8.9.1985 No jo, věčnej panic, tak se smějte lidi, jen do toho. :-D

Stav: Zeptejte se mé milované Lu, mé Dívky od koní. :-))

Povaha: Jak kdy, jak kde, jak s kým. Ale prej jsem beznadějnej romantik. :-D Já, to tak... :-D

Koníčky: Vandry!!! Kytara, zpěv (muzika všeobecně), psaní textů, pes, pak práce, práce, zas jen práce a práce...

Cíle: Úspěch v práci, šťastná rodina a malinkej domek, s malou zahrádkou ale hlavně ne ve městě.

T.O. Toulavé křusky www.toulavykrusky.jex.cz

18.6.
Poslední jarní víkend. Mírně deštivý, nás spolu s Lu pozval na vandr Starou řekou.
Rychlobalení bagáže, je mojí klasikou. Ovšem Lu jej pocítila na vlastní kůži až dnešní den.
Dokonce jsme stihli i pívo na Základně. Hospůdka na autobusovém nádraží, na nás již z dálky křičela své "Ahoj!" a my ji rádi odvětili návštěvou.
Jedno pívo a frčíme na vlakáč.
Lu ještě vůbec netuší kam jedeme a s kamarádem, kterého jsme potkali, ji mateme falešnou stopou. Chvíli si myslela, že jedeme na Zlatou řeku, nebo-li Sázavu.
Odjezd je v 16:10.
Cesta uběhla v celku rychle. Rychleji, než jsme očekávali a pomaleji, než by dva natěšení a zaláskovaní lidé chtěli.
Praha. Přestup je sakra rychlej a já ještě musím předběhnout asi 15 lidí ve frontě v trafice, abych si koupil svůj oblíbenej tabák. stíháme a Lu konečně prozrazuji, že jedeme na Starou řeku. Stejně by to už poznala podle směru vlaku.
V Berouně, nám ujíždí vlak na Nižbor. Vlaky špatně navazovali a tak budeme čekat další dvě ho´dky. No což..
Zkrátili jsme si čekání pátráním po obchodě, ke kterému nás nakonec zavedl mladý pár.
Ve vlaku na Nižbor, potkáváme dva amíky se psem. Lákají nás na jakýsi pochod. ale tohle je náš víkend. Víkend patřící jen Lu a mě.
Nižbor. Konečná stanice vodáků, brouzdajících Starou řekou od nepaměti, většinou z Chrástu.
Stmívá se, hledáme flek na utáboření, než padne tma.
Pak ještě dřevo na oheň To nakonec sbíráme na jednom soukromém pozemku a odnášíme k nám. Bylo to jen pár klacíků ani ne na zahřátí ale na buřtíka stačili. Dřevo tu u řeky vůbec není.
Po utáboření, jdeme na jedno do hospo. Dáváme dvě a naše kroky, se odebírají ke spánku do kouzla lesku Staré řeky.
Tak pečeme buřty a rozbalujeme celty. Vedle uhasínajícího ohně, spolu s Lu usínáme v náručí, přičemž....
Kvákaly žáby. :o)


19.6.
Ráno se Lu vzbudila první, odkryla si z hlavy celtu sedla a pár metrů od nás, seděl rybář. Vypukla v smích. Sedl jsem tedy abych zjistil příčinu, jejího ranního brániícového rozkvětu a vypukám v smích.
Balíme a jdem na kafe a čaj.
V restauraci u Lípy na zahrádce potkáváme šest starších trampů.
A já si tak v duchu říkám, jak krásná je věrnost přátelství, dobrých kamarádů přetrvávajících až do útlého věku člověčího.
Tak sedíme, píšu canc, piju kafe a Lu čaj a balí mi partyzánku. Ještě než si ji zapálím, dýcháme vlahý vzduch po včerejším deštíku.
Dnes je zataženo, ale příjemně.
Vyrážíme s pevným krokem směrem na Roztoky.
Já a mapa, to nejde dohromady a proto nemáme nic. Jen ještě koukáme do mapy u silnice a já jdu ještě koupit sekeru, která se mi ještě doma zničila. Hmm, je tupá jak poleno.. Neva..
Jdeme stále po červené která nás má dovést do Roztok. Ovšem chyba lávky. Můj dezorientační smysl poštovního holuba, nás opět zradil. Vylejzáme asi o 4km jiným směrem v jedné vsi - Otročiněves.
Po sváče na návsi, pátráme s Lu po hospůdce. Ta je sice zavřená ale přesto dosedáme na lavičky u ní přilehlé. Zastavuje auto. Krčmář! Jestli něco nechceme že nám to dá a že mu pak sklo necháme na schodě. Tak já pivně kafuju a Lu zasejc čajuje. :o)
Staví další auto. Trempík v civilu, dobrovolný hasič Otročiněvse. Že prý dnes pořádají jakousi zábavu na hřišti, odešel jim kytarista a já jestli bych nechtěl.... Ne, nechtěl ale díky. My jdeme dneska dál. :o)
Po pár krocích vidím v zahradě pána, opravujícího auto. Tak ho prosím, jestli bych si u něj mohl nabrousit sekeru a ochotně se mě ujal. Lu je nadšená, z toho, jak všechno jde, když člověk člověka slušně o něco požádá. :o)
Cesta, kterou jdeme, lemuje celou dobu od počátku výpravy Habrový potok.
Na obloze se nám vychloubal svým rozpětím křídel orel skalní. Jsem nadšený. Je to prvně co vidím orla v přírodě.
Procházíme asi 15km lesem. (pozn. Miluji Tě má drahá Lu!!!) Někde v půlce s Lu vylézáme na posed a jsme si mnohem blíž, než jsme jen celý den, mohli být i když jsme si byly celu dobu tak blízko.
Pokračování je posléze asi 4km po silnici.
Roztoky.
Usedáme krásně znavení v krčmě, dáváme si pozdní večeři a hrajeme karty. Po nějaké chvíli, tahám dřevěnou holku a celá hospoda zpívá. Nádherná atmosféra. Hospodský si na mě bere kontakt, že by prý chtěl někdy zahrát. Co by ne, je tu krásně. :o)
Až na otravu, který si chtěl mermomocí zahrát na mojí kytaru. Kdyby nebyl totálně pod obraz, možná bych mu ji i půjčil. Až když na něj vyjel místní člověk, dal pokoj.
Zvukem kytary jsme se zas o kousek přiblížili k ránu a my s Lu jdeme do hajan. na radu hosdpodskýho, jdeme ven z hospo, do leva, do prava a tady má být vodácká stanice. ale tu nenacházíme a tak s Lu již trochu unavenou náladou uleháme právě tady kde stojíme. Chybička se vloudila. :-D

20.6.
Ráno nás v půl jedenácté, vzbudil průvod dětí s paní učitelkou. Ani jsme nevystrčili hlavy a jen jsme poslouchali, jak přes nás skáčou a baví se:
"To sou ňáký bezďáci."
"To nemůžou bejt bezďáci"
Sou živý?" Bum rána klackem do zad. :-D
"Jdeme dál, nešlapejte na lidi!" Křičí paní učitelka. Jak odešli, vypukl smích a my tak bleskurychle zabalili svou bagáž z cesty vedoucí na hrad Křivoklát. :-D

Zápisek v cancáku od mojí milované Lu, z předchozího večera:
...Jo, jo...
Koludace posedu, krásný výhled a slunko, na konci nekonečných kopců.. No a samozřejmně silnice, kde přece nic nejezdí...
...Prostě bezva den... :o* (a srdíčko)
Dosedáme
v zahrádce hotelu roztoky a dáváme oběd. Lu odchází na zdejší pekelnej hajzlík a já jdu koupit mapu, ač já s mým smyslem poštovního holuba ji nepotřebuji. :-D
Beru dvě. Turistickou a vodáckou tábornickou.
záhadní cyklisté, nám mezitím skoro zcela obsadili stůl a my jdeme mrknout na Křivoklát.
Po zakoupení vstupenky na prohlídku Přízraků Křivoklátska si zkracujeme čekání procházkou po nádvoří a obchůdkách.
Procházka krásná a průvod sklepením přízraků, byl velice zajímavý a poučný o dávných dobách, jak se zacházelo se zločinci, tuláky a nebo i mýtickými bytostmi jako například draky, skřítky a jiné havěti.
Byla to doba krutá a lidé na mučidlech stejně dle mého nakonec doznali vinu i když byli nevinní.
Po obchůzce hradu chceme ke Zbečnu a tady se utábořit. Ale nakonec jdeme na osamělé nádraží, které zcela svádí k tomu, udělat Lu něco záludného. Nedaří se, páč přišli lidi a to už není ono. :o)
Jedeme vlakem a místo do Zbečna kupujeme lístek do Zadní třebáně.
Zde se utáboříme na Ostrůvku, který objímá Stará řeka. Pravda, kousek od kempu ale je tu děsně krásně a Lu má kouzelně nadšený výraz v jejích nejkrásnějších očích na celém světě!!! :o)
Táboříme rozkládáme celty a chvíli jen tak ležíme a vnímáme rozkoše přírody. Po nějaké chvilce jdeme na čaj a kafčo do hospo. Kde dokupujeme i chleba a kousek sekačky. Páč už jsme měli vandr končit, tak nám postupně docházejí zásoby jídla.
prší, jen trošku ale je to příjemné. Sběr dřeva o které je tu také nouze, nám skoro nedělal problém. Pár osekaných suchých křovisek, a větví, nám bohatě postačilo.
Děláme buřty a sekanou. pak stavíme přístřešek z celt aby nám ráno nekapalo ze šosu.
Dáváme dobrou noc poslednímu vlahému jarnímu dni.

21.6.
Ach ta rána.
Hned z rána jsem vzbudil Lu a bychom společně mohli zkolaudovat přístřešek z celt.
Upozorňuji, že kolaudace je přísně tajná věc, takže ji zde bohužel nemohu prozradit. :o)
Kolaudace proběhla v poklidu zurčení řeky a lehkého vánku ve větvích. Ihned se vedle nás usadil rybář. Po chvilce však zmizel způsobem tajným, že jsme o něm ani nevěděli.
Po sň, krmíme rybky kousky chleba a Lu a její zář v očkách se nedá popsat. Je tak krásné, když jsi štastná má milovaná Lu!
Ve třpytu jejích očí, se odráží lesk řeky a já neskrývám touhu ji políbit.
Je tak krásná!!! (pozn. Miluji Tě Lu!)
Na otázku, jestli by si mě někdy chtěla vzít, odpověděla, že možná ano. Znělo to krásně a nastala o tom delší debata. Nakonec jsme se rozhodli, že uspořádáme trampskou svatbu, jen tak na nečisto, za přítomnosti kamarádů trampů na Bílých skalách.
balíme a jdeme dál. Jen Ti chci říct, má milovaná Lu! Jsi to nejkrásnější v mém životě!
Cestou do Řevnic, se stavíme v krámě s nakupujeme spoustu sladkostí a plyšové srdíčko pro Lu. Když mi za něj na oplátku dává už za kasou tlaminu, prodavačky jsou nadšené naší vzájemnou citovou vazbou (lidově řečeno láskou) a mají z toho aspoň 19-té vánoce. :o)
V Řevnicích stavíme na zmrzku. A když pak jdeme dál k nádraží, vlítne mi do oka sukně, v jednom obchodě, padnoucí přesně na moji Lu. Čili ihned shazujeme bagáž a já musím Lu skoro nutit, aby si ji vyzkoušela. Po odzkoušení, říká že k tomu stejně nic nemá ale já neváhám a než se Lu nadála, držel jsem v ruce tričko přesně k oné sukni a málem jsem musel Lu převlíknout sám. Nakonec to oblíkla a já rychle strhal cedulky s tím, že ted už to koupit musíme, jelikož ted je to už neprodejné zboží pro prodavačku.
Lu má na krajíčku a celou cestu na nádraží, skoro ani nemukla. Snad ji něco trápí napadlo mě ale ona byla tak nadšená, a tak krásně rozhozená, že jsem myslel, že ji budu utírat slzičky štěstí. Celou dobu ji dávám na jevo její neodolatelný půvab, kterého nabrala v novém oděvu, hodící se perfektně i na vandry. :o)
Na vlakáčí ještě poslední kafe a čaj. Pak lístek na Mělník a cesta domů, která se vlekla v myšlenkách naší svatby na Bílých skalách ještě letošní rok na podzim.
Můj bože Lu! Já tě tak moc miluju!
Všetaty.
Poslední cestovní kafe a čaj v prvním letním dni. Lu, příjemně znavená cestou se zářícíma očkama a až kouzelně hedvábnými dlouhými vlasy sosá čajík.
já dopisuji cancák a až ted jdu sosnout kafe. tak ahoj! Stará řeko, zase se sejdem! :o)

Líbí se Vám tyto stránky?

Ano, líbí (431 | 89%)


www.kov.huu.cz
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one