Já a má Lu

Já a má Lu

Místo narození: Praha

Místo nynějšího žití: Kdesi v ČR. Myslím, že Mělník, ale je to různý. :-)

Datum narození: 8.9.1985 No jo, věčnej panic, tak se smějte lidi, jen do toho. :-D

Stav: Zeptejte se mé milované Lu, mé Dívky od koní. :-))

Povaha: Jak kdy, jak kde, jak s kým. Ale prej jsem beznadějnej romantik. :-D Já, to tak... :-D

Koníčky: Vandry!!! Kytara, zpěv (muzika všeobecně), psaní textů, pes, pak práce, práce, zas jen práce a práce...

Cíle: Úspěch v práci, šťastná rodina a malinkej domek, s malou zahrádkou ale hlavně ne ve městě.

T.O. Toulavé křusky www.toulavykrusky.jex.cz

Toulky Kokořínskem
20.10. – 31.10.2010

A máme tu čtvrtek, svátek. V pátek volno a tak razíme s Lu a Jelenem ven. S Jelenem se naháníme po nádražních krčmách na Mělníku a zatím co my jsme u zavřeného hotelu, on je u zavřeného Jednoručky. Když se sejdeme jdeme společně do vedlejší otevřený jídelny. Mají skvělou frankfurtskou polívku!
Pak se cestou ve vlku s Jelenem perem o sedm korun, páč je nikdo z nás nechce. Lidi ve vlaku, z toho museli mít celkem srandu.
Náš spor nakonec ukončila naše stanice – Mšeno. Ve vlaku, jsme se nestihli podívat do mapy a tak brzy usedáme na náměstí v hospodě U Lva. Plánujeme cestu Kočičinou, tady někde přespat a dál se pak uvidí druhý den.
Parta příchozích kamarádů, nám naší cestu Kočičinou potvrdila, že je krásná.
A měli pravdu. Cesta pomalu jak v pravěku, na kterou zapomněl čas. Sem tam padlý strom přes cestu, skály pokryté mechem, barvy listí stromů…
Míjíme osadu Harakoko a hledáme kde bychom přečkali dnešní noc. Po nedlouhém pátrání, nacházím převis zvaný Touha. Děláme klasicky dříví a vyjímečně snad zázrakem, za denního světla.
Jelen nese dřevo, když tu náhle slyším jak zařval. Spíš vzteky, než zoufale. Otočím se a Jelen nikde. Slítnul z římsy skoro vysoký jak já, páč přes dřevo neviděl na cestu. Ale nic se mu nestalo, takže jsme se tomu pak zasmáli. Než jsme stačili udělat dřevo, Lu měla poklizený kemp od bordelu co tu nechalo asi víc návštěv před námi a urovnala dříví.
Schovali jsme bagáž do listí a šli se podívat do Kokořínského dolu po nějaký krčmě. Po chvíli dosedáme u Báby Šubrový, kde nám po chvilce začala hrát osada Harakoko. Celkem bych si zahrál ale nějak nemám náladu. Asi v deset jdeme zpátky na Touhu. Dělám si buřta, kterej mi spad do ohně, zrovna když sem ho chtěl sundat. Takže ochutnávám i kousek křupavého popela. Jdu se uložit na skalní římsu o kus dál od převisu. V noci mě studěj prsty u nohou, asi je čas na zimní spacák. Celkem třikrát mě budí rachot letadel, přelétávajících nad námi. Pak poslouchám ze tmy tiché našlapávání čehosi. Možná srnek, nebo muflonů. Usínám a kolem svítání, mě zas budí mráz na prstech u nohou. Jdu dělat oheň. Lu už vykukuje ze spacáku zatím co si dělám sekačku, které je záhy brutálně sežrána a následně usínám. Budím se asi po poledni, takže jen kafe, čaj a jít. Dneska by jsme chtěli najít Soví hrad. Už po cestě se ale začíná pomalinku šeřit a já se opatrně poohlížím po jiném útočišti na dnešní noc. A našel jsem je. Hezký kemp T.O. Hřebiky. Je tu totem s ulomeným křídlem, kempovka od roku 1995 a žádný dřevo. Jak jinak. 
Ze skály hážeme s Jelenem dřevo Lu, která ho skládá na hromádku.
Je hezká noc.
Teplý a vydatný oheň hřeje naše těla i těla kytar. V Jelenově černý kytaře, se krásně leskne plamen ohně.
Jdeme pomalu rozestlat. A těsně před usnutím, Jelen několikrát (než si toho s Lu všimneme) prohlásil: Ticho vole!
Dole v bažině, se rochnilo stádo prasat. Chvíli mlčky čekáme kam se vydají. Pak svítím baterkou dolů z kopce. Ale nic, pořád pokračovali směrem k nám. Jinam to ani nešlo, vedly je skály. Bylo slyšet jak se prodírají smrčky a já tedy prvně použil poplašňák. Prasata odešla a my mohli v klidu zalehnout.
Ráno si dělám klobásku, když tu slyším: Ahoj!
Nějakej kamarád si to tu šinul jen tak v tričku a vestě a prý šel po čichu a stavil se kus řeči.
Chvíli povídáme, vyprávíme… Prý míří na potlach T.O. Modrý knížky.
A stejně potichu jak přišel, i odešel.
Ani jsme se vlastně nepředstavili ale jak jsem později zjistil podle kempovky na Sováči, byl to nejspíš Termit chodec.
Konečně snad dneska najdeme Sováč. Když jsme dorazili do pravděpodobných míst, kde se nachází srub, tak Jelen čekal u bagáže, zatím co já a Lu , jsme pročesávali skály a kopce v okolí. Nakonec úspěšně.
Shodili jsme tu tedy bagáž a chvíli kecáme. Pak jdeme pro Malýho do Ráje.
Ten večer, jsme vyndali kytary v Denním baru na Ráji tuhle sezónu naposledy. Mají totiž sezónní zavíračku. To nás ale netrápilo a my se veselili a zpívali dlouho do temné noci. Všichni hosté byly pohoštěni pozorností podniku – Chlebíčky, uzený, olivy, dorty…
Povedlo se nám ukecat Malého, aby šel s náma. Nabrali jsme vodu a došli k Pokličkám. Už tady Malej nadává, že se k tomu dal ukecat. A pak teprv ten kopec nahoru.. Celou dobu bručel a láteřil. Na srubu pak ještě dlouho kecáme.
Malej si ustlal ve velkým srubu, Jelen venku na lavici, a my s Lu ve sroubku menším.
Ráno kolem desátý, nás všechny budí Malej mluvou na psa, kterého má s sebou. Vylejzám a Malej mi ukazuje nateklý nohy. Skoro se ani nediví, ve srovnání jeho váhy a svahu, kterej včera vylez.
Tak dělám klasický fazole. Nakonec poklízíme, balíme… Doprovázíme Malého k Pokličkám a pak jdeme zpátky, do Mšena. Jdeme novu cestou a myslím, že tohle, je krásný závěr vandru. Zastávka ve Mšeně U Lva na kafe a čaj a pak už zase jenom do vlaku na Mělník Cesta ubíhá klasicky moc rychle a i ten prodlouženém víkend, byl až moc krátkej.
Před osmou přijíždí Jelenovi jeho vlak na Mělníku. Spolu s Lu se s Jelenem loučíme.
Pozn.: Miluji Tě Lu!!!
Tak Ahoj cestám, Ahoj! Kamarádům a Ahoj! Lesům, který nám dávaj do života novou naději, že svět možná není až tak zkaženej. Kdo ví..

Líbí se Vám tyto stránky?

Ano, líbí (433 | 89%)


www.kov.huu.cz
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one