Já a má Lu

Já a má Lu

Místo narození: Praha

Místo nynějšího žití: Kdesi v ČR. Myslím, že Mělník, ale je to různý. :-)

Datum narození: 8.9.1985 No jo, věčnej panic, tak se smějte lidi, jen do toho. :-D

Stav: Zeptejte se mé milované Lu, mé Dívky od koní. :-))

Povaha: Jak kdy, jak kde, jak s kým. Ale prej jsem beznadějnej romantik. :-D Já, to tak... :-D

Koníčky: Vandry!!! Kytara, zpěv (muzika všeobecně), psaní textů, pes, pak práce, práce, zas jen práce a práce...

Cíle: Úspěch v práci, šťastná rodina a malinkej domek, s malou zahrádkou ale hlavně ne ve městě.

T.O. Toulavé křusky www.toulavykrusky.jex.cz

29.12.2009
Jako první, jsem na autobusovém nádraží, vyzvedl mojí pusíkovou sladkou kočkulinku Luci. Asi kolem desáté dopo, volá Martin, kde jsme. Tak jsme sebrali svých pár švestek a vyrazili z domova na základnu (hospoda na autobusovém nádraží) kde jsme horlivě očekávali jejich příchod.
Po chvilce doráží. Za chvíli je ve dveřích zjev zvaný Jelen alias Zdeňour. A chvilku po něm, přichází ještě Šárka s kytarou.
Rozbalujeme kytary a zpíváme a veselíme se.
Cesta na vlak...
Za autobusákem, ve slepé uličce, jsme viděli tráboše. Za Martinovi spolupráce jsme mu kousek zadku pošoupli víc do silnice a pak se Zdeňourem, ještě o trochu víc. :o) Ne, nejsme vandalové... Byla to slepá ulička a trábo na jejím konci bylo příliš lákavé.
Nasedáme do vlaku a sotva dosedám, vyndavám dřevěnou holku. Hned na to i Jelen a Šárka. Martin bere harmoniku a Káťa zase flétny. Luci se jen kouzelně usmívá a užívá svůj první vandr.
Mšeno...
Vystupujeme s dobrou náladou a u květinářství říkám: Jdeme na kafe! Nakonec jsme dovnitř šli jen já a Šárka. paní se na nás koukala když nás spatřila s báglama na zádech a co prý potřebujeme...
Máte kafe? Jako Mletý, odvětí? A Šárka říká néé... Jako vařený. Ale tohle je květinářství a za smíchu jsme vyrazili ze dvěří květinářství.
O kousek dál - cukrárna...
Jdem na zmrzku! Prohodím do vzduchu...
Krásná cukrárna, moc hezky udělaná a dovnitř vešlo šest lidí v maskáčích a plnou polní. každý bere zmrzku a jdem zas o dům dál.
Dosedáme skoro v poslední Mšenské hospodě.. Tady se Martinovi a Šárce, děsně líbí, jak sem děsně lechtivej a nedávaj mi pokoj. Až mě bolí břicho ze smíchu. :-D
Polívku, kterou jsme si objednali teplou, dojídám za neustáleho smíchu poslední a studenou. :o)
Jdeme dál. V Romanově malá zastávka. Jelen má prej super klobásy a já po nich prahnu jak pes, po vyzáblý ještěrce.
Dostávám tedy příděl a dělím se (ač mě z toho bolely žábry) s ostatními.
U skalního bludiště, chci další zastávku. Ač je už tma, chci si ho prolízt. Martin s Káťou, zůstávají u báglů. V bludišti na rizcestíčku, jdeme každý jinudy. Já s Luci a Jelen se Šárkou. Nakonec jsme se nějak vymotali ven a zpět nahoru. :o)
Jdeme ze serpentýn do Ráje. já musím mít vždy něco extra a každou serpentýnu, beru zkratkou, přímo vpřed, skrze křoviska, stromy, stromky..... Prostě vším co mi vlezlo do cesty. Pak jsem na to doplatil, protože nebylo kudy vylízt. jen skrze ostružiní a tak jsem se trochu poškrábal a už šel jedním krokem po silnici s ostaníma.
V Ráji chtějí v hospodě už asi zavírat, ale my se přesto souáme dovnitř jako banda banditů s bambitkama a chceme po nich, aby nám ještě něco dali.
Když vyrážíme na Bílé skály, venku napadla asi 3,4cm vrstva sněhu a stále trochu sype.
Cestou se Zdeňour drží v pozadí, já a Dívka od koní, jdeme zlatým středem a ty tří výtržnící šli v popředí.
Kolem nás, panuje nádherná atmosféra, padajících vloček, které krásně šuměli do tmy.
V Konrádově klasická zastávka u závory na rozcestí ke skalám.
Boj nastal, když jsme se trochu zamotali a šli jinudy, přes jinou louku.
Šárka vesele kdesi vepředu na kopci a tak za ní letím, aby počkala dole s ostatními, že se se Zdeňourem juknem, kde jsme udělali chybu.
Chyba objevena a šlo se přes louku zpět a doprava.
Na skalách za stále dopadajícího sněhu, děláme oheň a Šárka funguje jako klasický kompresor, protože hlavu od ohně skoro nevystrčila. :-D
Asi jí byla zima na zuby.. :-D
Zmámena okysličováním ohně, se dere do spacáku jako první. Já později stavím u skály z celt závětří, aby jsme do rána náhodou nezapadali s mojí beruškou sněhem. Martin nám dává dobrou noc už asi po desátý a pak zas začne o něčem kecat. :-D
Mno jo, tak ať se vykecá, když to potřebuje, my jdeme na kutě...

30.12.2009
Večer jsem řekl, že kdo vstane prga, udělá oheň. Takže jsme s Luci přišli k hotovému, rozehřátému ohýnku, s nevyhřátým flekem pro nás. :o) dnes jsem prvně začal na Luci bzučet a do ouška, jsem jí stále šeptal: Bzzz, bzzzz, bzzzzzzzz! Pak jsme zjistili, že vlastně nemám zuby tak jsem dělal pro změnu: Bžžž, bžžžž, bžžžžžžž!
Martin se zul. Jednu botu... Nezaváhal jsem a odnesl ji kousek do sněhu. Jako kamzík jednonohý se k ní připlížil po jedné noze ale jábyl rychlejší a odnesl ji ještě o kus dál ze svahu. Martin skáče a má výdrž - zatím. Zdeňour byl zase rychlejší a tentokrát mu botu dal až úplně dolů. :o)
Po chvíli výdechu, se Martin opět rozhodl si zaskotačit. Káťa letí dolů pro botu zatím co dávám povel pal koule na Martina! A všichni jsme ho začli bombardovat. Což už neudejchal a pro botu si jednoduše doběch po obou nohách.. :o)
Pak děsivej útopk lechtání na mojí osobu. Všichni (snad až na mojí Lucinku. :o*) se na mě seběhli a mysleli, že mě dostanou. Naštěstí jsem se tolik začal kroutit a točit že jsem tomu běsnícímu davu utekl.
Odpoledne balíme a razíme směr Ráj a dál k Jestřebici, kde budeme slavit příchod nového roku. Až zítra samo...
V Ráji v krčmě, vybalujeme dřevěný děvčata, harmoniky a flétny. Sem tam, bzuknu Luci do ouška. :o)
Večer jdeme dál. U Pivovarského rybníka nabíráme ve studánce vodu.
Za Vojtěchovem, se Zdeňour vyfláknul na cestě a spadnul na svojí kytaru. Obě desky promáčklý...
Bezva.. Na převysu není skoro žádný dřevo, ani sezení. Tak taháme nahoru pár klacků a jdeme s Matrinem a Jelenem, připravit Ondru na zítřejší večer do Kamenné hospody.
Po návratu se kocháme krásně nasvíceným převysem, kde plápolá oheň o který se děvčata pečlivě starají a udržují jej.
Pak ještě jdeme pro nějakou kládu na sezení, pár malých úprav a je to. Sem tam ještě bzuknu Luci do ouška a dostanu za to slaďoulinkou pusinku. :o)
Večer se odebral v poklidu plápolajícího ohně až do chvíle, kdy jsme postupně začali zalejzat do spacáků.

31.12.2009
Ráno... Ani nevím, kolik je, ale ráno už rozhodně není.
Jdu hledat s martinem klacky, co připomínají chůdy, na dnešní hry, které jsem zařadil do programu oslav nového roku.
Po dlouhém hledání, narážíme dokonce na staré, opuštěné potlachoviště a pár skalních místností. Za chvíli přichází i Jelen. Tak zkoumáme okolí. Nacházíme chůdy a jdeme zas zptáky na plac, kde se hry budou odehrávat. Svolání ostatních netrvalo dlouho a tak jsme se mohli z převysu sunout na plac. Začne se tedy Vyvolávčem na rozehřání. Každý se tak nějak trochu zkroušeně podíval jako by říkali - Jééé, vyvolávač. Je to stará dětská hra. Míček se vyhodí do vzduchu a zvolá se jméno toho, kdo jej má chytit. Ovšem každýho to pak vzalo, protože jsem dostal nápad, zrychlit tempo. po tomhle to byla ovšem sranda. Občas jsem já i Martin, hodil rybičku po míčku... Jelen, když dostal míč, se dlouze rozkecal o tom, že si rozmejšlí komu to hodit. :-D
Nasledoval hod kládou. Každý si směl vybrat jednu ze tří klád. Všechny byly ale skoro stejně těžké, jen s malým rozdílem jejich délky. Následoval hod podkovou a nakonec hod sekerou. Na chůdy se v tom zmatku zapomělo.
U sekery se ale vytáhla Luci, protože zasekla celkem dvě a já jen jednu. Tady ale zvítězil Jelen se svými třemi záseky.
Po stmívání, jsme se vydali na cestu do Kamenné. Podmínka, aby dotyčný směl dovnitř, byla, že musí přinýst kámen. (Byla to moje podmínka nikoliv hospodskýho....)
Ten pak musel jen vyhlásit nejhezčí kámen.
Boj nastal o kámen, který zahodila Šárka, že je prej moc těžkej... Jééé no... :-D Vrhnul jsem se po něm já a Jelen. A Šárka si ho mezitím znovu sebrala, že si ho teda vezme.... :-D
Pivonoš byl celkem překvapenej... Ae vyhlásil Šárčin šurt jako nej... Sígr! :o)
Shodili jsme ubrus a místo něj, jsme prostřeli celtou.
Bezruká štafeta, se myslím líbila snad všem, protože u toho byla fakt bžunda. Jako první, jsem vypadnul já, protože Šárka se vždycky děsně rozhyňala, když jsem od ní měl přebrat míček a pokaždý mi nakonec spadl. Jako další moje kouzelňátko Luci.. Zůstali jenom Káťa s Šárkou, co už nemělo cenu. Pomalu se začalo hrát a zpívat. Martin na vedlejší stůl, rozhodil na šátek zbylé ceny, které se po půlnoci budou už jen dražit. Ještě jsme probrali téma "Osada", kterou budeme zakládat s partou, co tu sedíme.
Půůůůlnóóóóóc!!!!!
Honem, všichni ešálky a hurá ven! Jenže všichni měli špinavý ešálky takže ještě umejt. :o)
Příchod nového roku za zvuku cinkání ešálků, byl moc hezký. Aspoň mě se děsěn líbil. Skvělá parta lidí, skvělá nálada a po boku mám tu nejúžasnější osůbku, kterou šíleně moc miluji!!!
Uvnitř si přejeme s celou hospodou hezký nový rok! a jdeme k "aukčnímu" stolu. Aukce probíhala ve stylu co kdo dá, takže se neprodávalo, ale měnilo, a nebo někdo (třeba Šárka) udělala pro želé rybičky kotrmelec a lehla si na zem. Na jednu aukci, jsem se ovšem děsně těšil.. A to sice - moje rybička, proti Matinově špinavé pánvy. Halelůjá! Mám pánev, tkaničky a zapalovač, který mi zabavila Káťa, protože nebyl Martina, ale její. :-D Nakonec se vydražila placka s PF-kem na rok 2010 za panáka pro všechny, kterou si vzal Martin. Zpět ke stolům, svejm dřevěnejm holkám ještě bzuknout Luci do ouška dostat sladkou pusinku a můžeme začít hrát. Na převys se plahočíme až ráno.

!1.1.2010!
Probuzení, jako z pohádky. :o)
Otevřu oči a vedle mě, sedí moje kostička cukru Luci a kouzelně se na mě kouká. :o) Jsem poslední kdo ještě chrněl a Martin, Káťa a Šárka, už se budou pomalu odebírat k Ráji, kde je vyzvedne Káti mamka. Ještě jsem od Martina dostal kostlivce s kytarou. :-D A loučíme se.
Včera jelen vydražil dvě konzervy. Tak děláme gulášovku, do ní těstoviny, hovězí konzervu, vepřovou konzervu, trochu dochutit a voalá - jídlo je tu. :-D Kupodivu celkem dobrý (nikomu nebylo zle a ani se nepos***). Uklízíme a půjdeme doprovodit Luci domů, do Březinky. Vůbec se mi od ní nechce. Nejraděj bych si ji zabalil potajmu do báglu a odnesl sebou napořád. v Březince je děsný loučení na zastávce. Pak mě doprovází ještě do hospody, aby se rozloučila s Jelenem. Pak mizí v dálce a já stojím ve dveřích hospody a čekám, zda se ještě naposledy ohlédne. Za první zatáčkou mizí a tak se odebírám dovnitř. S jelenem pak jdeme chrnět na Rozbořenku. Děláme oheň v krbu a vaříme kafe. Není tu dřevo, není tu nic čím by se dalo roztopit.. Jsou tu ale nové dveře a roztřískaný lože v zadní místnosti. Naštvanej vzkaz v cancáku od nejspíš zdejší osady, pod kterým jsem jen popřál hezký nový rok a kousek z našich cest... Je to u cesty, tak co chtějí? Bordel všude kam se tady člověk hne, střepy v ohništi i v krbu...

2.1.2010
Po probuzení děláme kafe a placky. Nechtěně jsem si s luci vyměnil ešusy a sebral jí úplně všecko co v nich měla. :o( Pčřes noc napadalo asi 5 čísel sněhu tak vyrážíme za krásně bílého počasí, směrem na mělník. V Kokořínským kopci, nám staví auto, a bere nás aspon nahoru, dobrej kilák do děsnýho kopce.
Pak ještě zastávka ve vysoký na kafe a odtud "busem" na mělník.
Tak ahoj, snad příště, již jako T.O. Toulavý křusky!

Líbí se Vám tyto stránky?

Ano, líbí (433 | 89%)


www.kov.huu.cz
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one