Já a má Lu

Já a má Lu

Místo narození: Praha

Místo nynějšího žití: Kdesi v ČR. Myslím, že Mělník, ale je to různý. :-)

Datum narození: 8.9.1985 No jo, věčnej panic, tak se smějte lidi, jen do toho. :-D

Stav: Zeptejte se mé milované Lu, mé Dívky od koní. :-))

Povaha: Jak kdy, jak kde, jak s kým. Ale prej jsem beznadějnej romantik. :-D Já, to tak... :-D

Koníčky: Vandry!!! Kytara, zpěv (muzika všeobecně), psaní textů, pes, pak práce, práce, zas jen práce a práce...

Cíle: Úspěch v práci, šťastná rodina a malinkej domek, s malou zahrádkou ale hlavně ne ve městě.

T.O. Toulavé křusky www.toulavykrusky.jex.cz

Novoroční vandr Kokořínsko,
Sováč – Výročák
29.12.2010 – 2.1.2011

Středa na nás doslova křičí Ahoj! A my se nenecháváme přemlouvat a vyrážíme na novoroční vandr. Tentokrát bez Vazouna a Urea, kteří z rodinných důvodů nemohli svou účast potvrdit.
Jedeme tedy nesložení: Jelen, ségra, Lů a já. U ségry balíme asi deset kilo žrádla, né–li víc a vyrážíme s dobrou náladou do překrásných skal Kokořínska. Cesta utekla opět rychle a my se fajnovou náladou co bys plivnul skončili U Lva. Páč sem musel čekat až otevřou trafiku. :-D
Koupil jsem tabák a vyrazili jsme na soví hrad. Z dálky jsou vidět postavy lidí, připravujících dřevo. Zalamujeme palce s Kawi, Zdeňkem, Honzou a hned se pouštíme s nimi do přípravy dříví.
Docela mrzne a ti tři sedí na studený zemi, alepený kolem hromádky žhavého popela a všichni klepem kosu. Asi nechtěj znova dělat dřevo bo co, být tu první tak nás tu hřeje vydatný oheň a nedusí nás doutnající polínko. Večer přijíždí k Pokličkám Tomáš, takže mu jdeme s Lu a ségrou naproti. Přivezl ho starší brácha Guláš kterej se vrací domů.
Když se vracíme, je už z dálky vidět tři postavy, klepající kosu kolem hromádky žhavého popela.
Chvílema sem to už nevydržel a hodil jsem tam dvě polínka, aby se neřeklo. Lu radši zalezla do spacáku a já se spolu s ostatními brzy přidal. Chvíli jsem se snažil hrát na kytaru, ale v tom mrazu..  Do menšího sroubku, jsme se nacpali všichni.Já spal mezi Lu a ségrou. Totálně namačkanej a slisovanej ale bylo teplo. Ráno mě budí ségra, chce kapky do nosu. Bral jsem je s sebou, páč docela huhňám. Venku už slyším zvuky a tak se sápu přes ségru a Jelena ven ze srubu. Vystrčím hlavu ven a vidím kol hromádky žhavého popela tři klepající se známé postavy. Tom stojí kdesi opodál. Pro Toma je tenhle vandr křest, páč vyjel poprvý a je to tedy znát i na jeho výbavě i vzhledu. Přikládám dvě polínka, z čehož vznikl malý ohýnek bez doutnání – tři klepající se postavy pookřáli blahem.
Později všichni balíme a Kawi, Zdeněk a Honza odcházejí k Pokličkám. Zalamujem palce a loučíme se. Později je potkáváme pod Pokličkami a kousek cesty jdeme společně.
Pozn.: Miluji Tě Lu!!!
Konečně na Převisu. Nazvali jsme ho Výročím. Protože jsme tu jednou za rok a nikdo jiný zde nebyl. Pár příprav na večer a jdeme se podívat do Kamenný, aby o nás krčmář věděl. Po pár malinovkách, kafích a čajích jdeme dát dobrou noc na Výročák.
Od následujícího rána jsem totálně línej. Zvedám se jen v krajní nutnosti když je třeba přiložit do ohně. A pak se zvedám, když dochází dřevo, čili teplo. Nadělali jsme krásnou hromádku dřeva a mě to nějak zbavilo lenivosti, nemoci, kterou trpím od rána a začal jsem vymýšlet co by se dalo kde udělat. Postavím dřevník! Napadlo mě a tím jsem opět zaměstnal všechny přítomné, protože ta hromada dřeva chtěla celá přeházet pryč, kvůli plánované stavbě. Když dřevník stál, všichni postupně usedali a já skládal dřevo do dřevníku. Krásně porovnané vysušené, v suchu a nerozházené všude kolem. Když bylo dřevo takto srovnané, bylo ho najednou jen půl dřevníku. Čímž jsem opět všechny zvednul od ohně, protože bylo nutností aby dřevník překypoval dřevem. Když byl konečně plný, měl jsem krásný blažený pocit. Mé další činnosti však ukončil žvanec a s ním tma, která nám říkala, že je čas vyrazit pomalu do Kamenné hospody, kde nás čeká Malej a Betty. Sedíme na sále spolu s T.O. Mastný vlasové – perfektní chlapi! Vrchní nám nechal sál a hospodu zabrali místní, což je bezva.
Po chvíli začínáme hrát a asi tak po hoďce, jsem začal dělat zápis do her. Bylo to moc pěkný, protože se připojili i Mastný vlasové, se kterými jsme později toho večera spojili stoly. Před stoly, jsem rozsypal asi 400 bouchacích kuliček, což byla pokaždé šoková kanonáda pro mladou hospodskou, která pokaždé vyjekla a nadskočila málem do stropu. Pak se jí to začlo líbit a šlapala na ně úmyslně.
Naše sladký dřeva i dřeva kamarádů Boba a Dala, nás provázejí písněmi až těsně před půlnoc, kdy musela zaznít písnička od Kapitána Kida – „No to se ví“. Jdeme ven a Malej bouchá šampaňský a každý si s každým zalamuje palec a panuje tady teď krásná atmosféra. Po návratu na sál, jsem jako první opět začal písničkou „No to se ví“ po které následuje vyhlášení vítězů z her. Pouze hod kartou na klobouk se opakuje, páč předtím se nikdo netrefil. Nakonec vítězí Bob se dvěma kartami v klobouku a vyhrává rozcestník.
Aukce:
Slabá účast. Dokonce i když jsem do aukce dotáhnul dvě ženský který se mě původně ptali jestli si smí zatančit. Postavil jsem je ke stolu a pozeptal jsem se jestli by zde mohli chvilku setrvat. Stáli tam jak ovečky dobrech pět minut ale nikdo je nechtěl. :-D
Co se taky divit..? 
Získal jsem mapu Kokořínska. První vydání z roku 1976 od Zálesáka za panáka rumu. Někdy ještě za tmy se loučíme a jdeme na Výročák. S námi jde Dal a jeho syn Vašek. Po rozdělání ohně, jdu s Dalem ke starému potlachovišti, kde jsme se celkem rozpovídali a byli tu celkem dlouho. Po návratu u ohně setrval jen Jelen a do ranních hodin si vyprávíme příběhy a zážitky z vandrů. Před svítáním jdeme spát. Po probuzení tu už Dal s Vaškem nebyli. Byla teplá noc. Později stavím ohrazení pro místo na spaní, poklízím větve po svahu a třísky ze štípání dřeva. Pak jdeme mrknout do Kamenný. Jsou tu kluci z Vlasů. Pinďa, Bob, Zálesák a další…
Hned berem kytary a ještě si zpíváme, později spekulujeme, kam složit hlavu Kluci chtějí na Veverčák a My na Konírnu. Nakonec po dlouhým dohadování zalamujem i my svý palce a každý jde kam má namířeno. Na Konírně dělám fofr fazole a jdem na kutě. A spalo se úžasně. 
Prvně za tenhle vandr žádám Jelena o zdělení času, balíme. Spalo se až moc úžasně je skoro poledne. Oheň pomalinku dohořívá a my se chystáme na skoro poslední štreku na bus na Kokořín. Jen u Rozbořenky děláme malou přestávku. Někdo to tu trochu poopravil a vrátila se kempovka, ale i tak je to tu děsný. Bordel pořád stejnej ať tu člověk uklízí jak chce.
Vcházíme do Kokotina, když ještě naposledy spatříme srnky v kopcích. Pak čekme na bus v hospodě u čaje a kafí. Pak mám kolu Jelen si chce osladit kafe a sladí mi nechtěně kolu. Ta měla tendence překypět pěnou, ale stihl jsem úpít.  Už jen ten bus.. Člověk si říká, kdyby tak ujel. Ale neujel a my prvně v novém roce spatřili světla města.
Tak Ahoj!

Líbí se Vám tyto stránky?

Ano, líbí (433 | 89%)


www.kov.huu.cz
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one